Svátek má: Světlana

Komentáře

Michal Kraus

ekonom a politik

Politici a průzkumy preferencí

Je zajímavé sledovat reakce jednotlivých politických lídrů na ten či onen průzkum preferencí jednotlivých stran, názorů veřejnosti na konkrétní problémy, rozhodnutí a podobně.

Jejich reakce jsou mnohdy podobné jako vejce vejci. Bez hlubšího rozboru či analýzy předložených čísel reagují na první našlápnutí a velmi schematicky. Je-li průzkum pro mě nepříznivý, je ta či ona agentura koupená, průzkum zfalšovaný, čísla nesprávná a zavádějící.

Typickým příkladem byla například nedávná reakce Mirka Topolánka na průzkum společnosti SANEP, zaměřený na hodnocení rétorických schopností lídrů ČSSD a ODS v televizní debatě v rámci pořadu Otázky Václava Moravce. Protože pro něj vyšel negativně, ihned jej zpochybnil. Když výsledky agentury SANEP potvrdil i průzkum agentury STEM a pro Topolánka byl ještě nemilosrdnějším, neměl už slov.

Ještě zajímavější jsou však reakce politiků na průzkumy stranických či volebních preferencí. Je až s podivem, jak málo z nich vnímá rozdíl, a to zásadní, mezi průzkumem stranických preferencí a průzkumem volebních preferencí. Ten první totiž agentury provádějí mezi celou populací bez ohledu na to, je-li tazatel rozhodnut jít či nejít k volbám.

Zejména v poslední době se ukazuje, že zejména ti, kteří nepůjdou nebo dosud nejsou rozhodnuti jít k volbám mají tendenci v průzkumech stranických preferencí uvádět jiné, nové nebo i recesistické či naopak extrémní politické strany. Jejich preference jsou nahodilé, často se měnící podle momentálního mediálního obrazu té či oné strany a z hlediska odhadů volebních výsledků jsou ve velké míře irelevantní.

Naopak u voličů rozhodnutých k volbám jít se stále více objevuje jistý konzervatismus a orientace na politické scéně zaběhlé subjekty, přičemž podíl tzv. tvrdých jader jednotlivých politických stran, tedy voličů nejen rozhodnutých jít volit, ale také již rozhodnutých koho volit, je stále větší. Ukazuje se také, že rozhodnutí voliči daleko zodpovědněji zvažují reálnou schopnost té či oné strany dostát svým závazkům vzhledem ke své velikosti, struktuře, aparátu apod. a na nové subjekty nahlížejí s jednoznačným despektem.

A tak je zcela zřejmé, že zejména u malých stran, u nových politických subjektů a u politických stran, které v dlouhodobém horizontu postupně opouštějí voliči z již zmiňovaného tvrdého jádra, je výrazný rozdíl mezi stranickými a volebními preferencemi. Z dlouhodobých analýz těchto rozdílů lze poměrně sofistikovaně odvodit nepřímou úměru, která ukazuje na fakt, že čím je politická strana menší, novější, nevyprofilovanější a podivnější, tím větší rozdíl vykazuje mezi volebními a stranickými preferencemi. Tuto úměru ještě umocňuje fakt, je-li ten či onen malý politický subjekt odštěpeneckým subjektem z některé z velkých a stabilizovaných stran a také zda ve své politické činnosti a programu hodlá některé ze zavedených politických stran konkurovat.

Bylo proto tak trochu úsměvné sledovat bouři ve sklenici, kterou v minulých dnech způsobil průzkum stranických preferencí agentury SANEP a zejména reakci v minulosti zásadního odpůrce podobných průzkumů a současného lídra SOP Miloše Zemana, který si na drobné opomenutí v druhu průzkumů zeširoka naběhnul. Pokud by čísla podrobil důsledné analýze, což by dobrý ekonom a prognostik rozhodně měl, došel by totiž nutně k faktu, že volební preference jeho SOP, stejně jako i volební preference dalších podobných subjektů jsou zhruba o řád nižší než stranické a reálně se v dnešní době mohou pohybovat mezi 0,3 až 0,5 %.

Je zřejmé, že s blížícími se volbami bude podobných průzkumů přibývat a politické subjekty, ale i média a jednotlivé agentury, by se měli naučit při odhadech výsledků voleb pracovat s průzkumy k tomuto účelu určenými, a to navíc v dlouhodobější časové řadě. Je zřejmé, ba téměř jisté, že šance politických stran na volební úspěch se budou právě v čase měnit a hodnověrné výsledky průzkumů budou vycházet zejména ze směru trendů vývoje preferencí než z z jednotlivých, občas nesprávně interpretovaných a mnohdy i nahodilých údajů.

Michal Kraus