Svátek má: Aneta

Komentáře

Konečné řešení ruské otázky

Scénář 1: Vzájemné provokace vyvrcholí konvenčním střetnutím. Jeho výsledek předpokládají vojenští odborníci vcelku velmi podobně.

Ukrajina bude poražena, a není vyloučeno její rozdělení. To jediné  by dávalo ruskému útoku nějaký smysl. Vleklá, vyčerpávající válka se pravděpodobně konat nebude. Může se ale stát, že úmyslně nebo omylem přeroste v jaderný konflikt. Připadá mi, že se toto nebezpečí velmi podceňuje. Přítomnost jiných armád je ale v tomto ohledu mimořádný hazard. Už několikrát jsme měli štěstí, že jsme se vzájemně nevyhubili. Stále je dost raket a bomb na mnohonásobné zničení života na této Zemi. Tak dlouho sedíme na raketě, že jsme si zvykli a nevěříme, že může vybuchnout. Ale ona může.  

Scénář 2:Jak jedna jaderná bomba bouchne, nikdo to nezastaví. Ti, co by takovou válku přežili, pokud by se nějací vůbec našli, se nikdy nedozví, kdo s tím začal a kdo vyhrál. Skupina těch, co vydělávají na každé válce, by v okamžiku prozření, už nedokázala vývoj změnit. Stíny z jaderných klobouků pak způsobí globální ochlazení. Tato radikální a rychlá změna klimatu je patrně důvodem naprostého mlčení vyspělého ekologického Západu ke všem válečným hrozbám. Válka jim nevadí. První tank na baterky je určitě nadchne.



Scénář 3: Že se po vzájemném pošťuchování vrátí vojska po nějaké přijatelné dohodě do kasáren a zemí, je málo pravděpodobné, proto že :
  • Ukrajina – tedy skupina co právě vládne – válku potřebuje, protože doufá, že jí to pomůže udržet se u moci, a zabránit tomu, aby se země rozdělila na několik částí.
  • USA – vláda potřebuje po úprku z Afganistanu a rozvratu doma konečně nějaký úspěch, ale ne za cenu zničení USA. Ztratit vliv na Ukrajině by byl další velký politický neúspěch.
  • EU – válku nepotřebuje, ale znudění Evropané touží po dobrodružství – mír je nuda, lid chce chléb a hry. Válka na Ukrajině by mohla také odvádět pozornost, fungovat jako pojistný ventil a snížit nebezpečí občanské války v některých zemích.

Nejvíc si přejí mír asi Rusové, proto, že válka jim nic nepřinese, ani nevyřeší. Kacířská a pro mnoho lidí u nás zcela nepřijatelná věta. Mnozí ukrajinští muži by možná raději bojovali třeba v našich firmách za vyšší mzdu než doma za vyšší hodnost. Možná ale v sobě mají touhu našich dědů po tom, aby jim ten kus země, kterému říkají Ukrajina, skutečně patřil a jsou ochotni o něj bojovat, ale možná jsou jen bezmocnými a naštvanými loutkami v boji o moc ve státě. Snaha ukrajinské vlády vyvolat konflikt, který má potenciál ohrozit celý svět, jen pro dosažení cílů své mocenské skupiny, to je nezodpovědné a neodpustitelné. Pokud chceme my opravdu pomoci Ukrajině a ne se jen zalíbit USA, umožněme jim u nás práci. Tím prospějeme i sobě!

Mám strach, že evropská veřejnost sleduje dění na Ukrajině jako počítačovou hru. Jako by vůbec nechápala nebezpečí, ale těšila se na barevné reportáže z bojiště. Generace mužů a žen, které prožily  2. světovou válku, vymřely. Současná populace se války nebojí. Tato společenská nálada je možná tou největší dnešní hrozbou pro mír v Evropě. Hrozí nám, že se z vysněného „konečného řešení ruské otázky,“ stane konečné řešení pro nás všechny!

Karel Petřík