Legitimita, která je dána vůlí občanů a posluchačů, kteří si ČT financují svými poplatky je tímto způsobem třikrát ředěna. Poslanec, Rada, ředitel. Tyto tři přehrady  dokonale odfiltrují zájmy a vůli občanů a diváků, tedy majitelů ČT a nahradí je zájmy, které se mixují v mafiánské rodině televizního managamentu a členů rady. Ve společnosti, která je tak zkorumpovaná jako česká, je tragickým řešením poskytnout skupince několika jedinců právo trvale rozhodovat o ČT a jejím řediteli.  Možnost, že by alespoň potřebná část členů rady nebyla zkorumpována je velmi malá. Do rozhodovacího prostoru vstupují různé lobbistické a marketingové zájmy, vlivy oligarchů, politické tlaky z domácí politické scény, na internetu se objevila informace jednoho z radních, že pokyny k vysílání  dostává ČT také z Bruselu.

Trvale a dlouhodobě se ozývají hlasy o nebezpečí privatizace České televize. Někteří publicisté tvrdí, že managament ČT záměrně snižuje kvalitu vysílání s cílem diskreditovat veřejnoprávní projekt ČT a posílit argumentaci k privatizaci  ČT.

Ve skutečnosti reálně k privatizaci ČT dochází a to ve dvou rovinách, privatizace politická a privatizace ekonomická. Vlastnictví médií můžeme vnímat nominální a reálné. Funkcí a potenciálem médií je prosazování vlivu a zájmů. To může být naplňováno bez reálného vlastnictví média prostřednictvím jiných mechanizmů, včetně propojení vnitřních struktur média s vnějšími strukturami se zájmem o mediální prezentaci, na principech mafie. Jedná se o propojení nabídky (struktury ČT) a poptávky.  

Privatizace politická znamená získání nadstandardní pozice při prosazování politického vlivu politickými stranami, zájmovými (neziskovými) skupinami, osobami či ideologiemi  a vytěsnění z vysílání ČT jiných skupin. Viditelným projevem politické privatizace je neustálé zvaní stejných hostů na nízké odborné a publicistické úrovni a současně vytváření černých listin lidí, kteří nesmí na obrazovku. Podle podílu času Miroslava Kalouska ve vysílání ČT ve srovnání s prostorem v médiích vlastněných Andrejem Babišem je Miroslav Kalousek více vlastníkem ČT než Andrej Babiš svých médií.

Ekonomická privatizace České televize má specifický charakter, tzv. privatizace per partes. Privatizace po částech, kdy každý pracovník si zprivatizuje svůj záhumenek úměrně svému postavení, vlivu a schopnostem. Desítkami kanálů tečou peníze k privátním firmám příbuzných, kamarádů, partnerů. Kdo by chtěl tyto penězovody narušit, přivodil by televizní krizi a televizní stávku. Aktuální snaha o novelu zákona, která by posílila pozici zájmových skupin „tvůrců“ v Radě ČT je vlastně legalizací privatizace per partes, domluvené rozparcelování finančního toku peněz od koncesionářů. Zatímco co doposud se liška kradla do kurníku potajmu v noci, nyní chce od kurníku klíč a přístup za bílého dne hlavním vchodem.     


Hodnocení ČT
ČT opustila funkci média přinášejícího o politice informace a chce politiku sama dělat. Dílčím příkladem je chování ČT k prezidentovi. Cenzurování prezidenta, pravidelné „technické problémy“ při rozhovorech s ním, podpora vulgárních aktivit vůči němu, pořady zaměřené na jeho dehonestaci, permanentní propaganda zaměřená vůči němu, stejné verbální útoky, na které má připravenou ve frontě řadu lidí, kteří jen opakují fráze a verbální útoky bez informační hodnoty.

ČT ať již záměrně či v důsledku neprofesionality svých redaktorů, editorů a manažerů není schopna rozlišit zpravodajskou informaci od názorového komentáře redaktora

ČT poklesla k aktivismu nejhorší úrovně
Investigativnost zaměnila za brutální nátlak na pozvané hosty, kterým chce hosty dotlačit, aby vyjadřovali názory redaktora a ČT  namísto svých. Toto je však až krajní možnost, protože:
            
ČT provádí selekci pozvaných hostů se „správnými názory. Nejkvalitnější  politologové a analytici, s výjimkou Jana Schneidera, mají přístup do televize uzavřen. Lidé s vlastními názory se ocitají ve vysílání okrajově, z alibistických důvodů. Domovské práco v ČT mají „bělogvardějci“ Mitrofanov a Romancov, kariérní politologové z vysokých škol, nyní i hazardní hráč a kandidát na prezidenta.  

ČT je dle definice BIS extrémistickou organizaci. Extrémismus charakterizuje aktivita v rozporu či proti ústavě a výsledkům procesů daných ústavou. ČT se stala organizátorkou mediální štvanice, která překročila rámec médií vůči rádní Jihočeského kraje, která v demokratických volbách legitimně dle ústavy byla ve volbách zvolena.  Politik KDU – ČSL a Česká televize vytvořili atmosféru, která připomínala počátky nacismu v Německu.   

ČT má rozporný postoj k nacismu a neonacismu. Zatímco vůči organizaci, která se nehlasí  k nacismu  a naopak popírá tuto orientaci, ČT radikálně dehonestuje, tak naopak organizace a osoby, které se veřejně k nacismu hlásí, systematicky ve vysílání podporuje.

ČT všechny své nedostatky a neduhy v míře více než vrchovaté manifestovala při volební kampani a volební noci amerického prezidenta. Neprofesionalita a aktivismus dosáhl takové míry, že musela kriticky reagovat i Rada ČT. Absence reflexe a sebereflexe televizních pracovníků se odkryla v nepochopení  vztahu mezi ČT a Radou ČT, kdy televizní pracovníci hodnotili vyjádření Rady. Druhá věc je, zda by Rada reagovala i v případě porážky Donalda Trumpa.

Struktura
Hnutí Návrat České televize českému národu je připravováno v součinnosti s Asociací nezávislých médií. Uvítáme zapojení dalších neziskových organizací a občanských hnutí, s výjimkou neziskových organizací financovaných Georgem Sorosem a jeho nadacemi.