Svátek má: Nina

Politika

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: Bezuhlíková totalita

Jaroslav Bašta:  Bezuhlíková totalita

Jedním z nechtěných důsledků civilizačního pokroku Západu je úděsná infantilizace části společnosti, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz. 

Jaroslav Bašta
21. srpna 2019 - 03:20

U mladších generací umocněná postupující digitální demencí diagnostikovanou před lety německým neurologem profesorem Manfrédem Spitzerem. Možná proto euroamerická civilizace postupně rezignuje na hodnoty, které jí v minulých stoletích pomohly stát se vládcem světa – svobodu názorů, kritické myšlení opovrhující dogmaty a umožňující rozvoj vědy.
   
Pravda, cesta k tomu nebyla jednoduchá, nejprve překážela církevní dogmata, později měly na vědu velký vliv totalitní ideologie – nacismus a komunismus. Tam kromě rozdělování vědeckého bádání na povolené a nepovolené sehrávaly velkou roli také poměry uvnitř mocenských struktur. Asi nejznámější příklad představoval  agronom Trofim Lysenko, který již ve třicátých letech mocenskými prostředky postupně ovládl celou sovětskou vědu. Zavrhl mendelovskou genetiku jako buržoasní pavědu a své vědecké oponenty vyházel ze zaměstnání, či je rovnou nechal uvěznit. Nadřazením ideologie a politiky nad vědu vzniklo učení, které dostalo název lysenkismus. Oficiálně zavrženo bylo až v roce 1964. Zanechalo za sebou neuvěřitelné množství lidských tragédií vedle vědeckých a ekonomických škod.
   
Od té doby uteklo již 55 let, což je dostatečná doba na to, aby se zapomnělo, co všechno může napáchat původně dobrý úmysl, když se vědci dají do služeb ideologie a moci, ať již kvůli svému přesvědčení nebo za peníze. Dlužno poznamenat, že Lysenko svým učením zbrzdil rozvoj moderního zemědělství v nejrozlehlejší zemi světa, větší ambice naštěstí neměl. Jeho následovníci dnes mají daleko větší technické možnosti zničit západní civilizaci jeho metodami. Stejně jako on povyšují jednu z mnoha vědeckých teorií na jedinou nezpochybnitelnou, téměř náboženskou, pravdu. Stejně jako on odmítají diskutovat se zastánci jiných přístupů, nazývají je popírači a občas je vyhazují z práce, případně „jen“ ekonomicky dusí.
   


V jistém ohledu naše současnost velmi připomíná dobu před pěti stoletími, na prahu novověku. Vynález knihtisku znamenal informační revoluci, kterou překonaly až současné digitální technologie, ta však vyvolala náboženské rozpory a války, které otřásaly celým kontinentem. K dovršení všech běd klima zdánlivě zešílelo. Šlo o předzvěst přicházející Malé doby ledové, ale to tenkrát nikdo netušil, protože se nejprve potýkali se suchem a vedry, roky bez zimy střídaly roky bez léta. Průměrné teploty ve Střední Evropě byly několik desetiletí asi o dva stupně vyšší než dnes. Výkyvy počasí tehdejší zemědělství nezvládalo, takže často přicházely hladomory a epidemie.
   
Převládlo všeobecné přesvědčení, že změna klimatu je trest Boží za lidské hříchy. Když nepomáhaly modlitby, půsty a procesí, došlo na hledání viníků. Začala doba honů na čarodějnice, která skončila, až když si racionálně uvažující lidé povšimli, že přes tisíce poprav se počasí nezlepšilo. Toto prozření však nastalo až po Třicetileté válce, v níž počet obyvatel kontinentální Evropy poklesl minimálně o jednu třetinu.
   
K jistým paradoxům historie patří, že novodobý zájem o studium změn klimatu  přinesla obava z globálního ochlazování opírající se o měření z let 1945 – 1975. Existují rozsáhlé studie, které se věnovaly antropogenním příčinám celosvětového ochlazování. Vědci došli k závěru, že za globální ochlazování může znečištění ovzduší následkem industrializace a emise spalovacích motorů automobilové individuální dopravy. Po roce 1975 se klima v polárních oblastech začalo oteplovat, takže klimatologové zavrhli hypotézu o globálním ochlazování a od roku 1977 už se píše jen o globálním oteplování.
   
Vědci se postupně shodli na tom, že oteplování planety je katastrofická záležitost, jejíž příčinou jsou emise skleníkových plynů (vodní pára, kysličník uhličitý a metan). Pozornost se posléze soustředila jen na kysličník uhličitý, jehož emise musí lidstvo snížit doslova za každou cenu. To se stalo hlavním cílem politického hnutí za záchranu světa, které dlouho hledalo svého proroka. Neuspěl Al Gore (prohrál v prezidentských volbách v roce 2000), objevila se však Greta Thunberg a dala pojmu uhlíková stopa tvář.
   
Proč byl za apokalyptický symbol vybrán právě uhlík a jeho kysličník se mi zdá jasné – tento prvek představuje základní stavební kámen života a CO2 produkuje každý živý organismus (kromě anerobních bakterií), je všudypřítomný a dá se snadno měřit. Když lidi přesvědčíte, že svou pouhou existencí přispívají k devastaci životního prostředí, snadno v nich vyvoláte pocit viny. S tím se pak už dá pracovat. Zcela ve středověkém duchu lze prodávat odpustky. Klimatická burza v Chicagu (CCX) vznikla už v roce 2000, obchodování na ní ale bylo dobrovolné. Na její evropské pobočce (založené v roce 2005) na základě nařízení EU se s odpustky obchoduje povinné.

   
Boj proti uhlíkové stopě v režii bruselských úředníků a finanční oligarchie má navždy změnit naše životy. Zdá se, že bude mít podobu známou pouze z válečné ekonomiky. Nejprve přijdeme o mobilitu (naplno to řekl nedávno M. Bursík, který také zmínil novou měnu v podobě tun CO2), poté nám změní stravovací návyky a odnaučí nás jíst maso a vybijí většinu hospodářských zvířat. Pak dojde i na lidi. Už nyní nás různí aktivisté přesvědčují o nutnosti nemít potomky, abychom nezatěžovali uhlíkovou bilanci. V poslední fázi nás asi budou přesvědčovat, že máme dobrovolně předčasně vyvanout z povrchu zemského. Doufám, že klimatičtí aktivisté půjdou touto cestou dlouho před námi jako předvoj.
    
Zvláštní kapitolu představuje faktický zákaz bádání a publikování statí o možné adaptaci na změny klimatu, lysenkovsky se trvá jen na zmírnění dopadů na životní prostředí. Evropskou unií nařízené  snížení emisí CO2 do roku 2050 však bude mít v planetárním měřítku zanedbatelný dopad. V Bruselu asi neznají epigram Karla Havlíčka Borovského:
               
                Neboť svět je pořád stejný,
                lidé ho nezmění,
                plivni si stokrát do moře,
                ono se nezpění.
   
Navrhovaná opatření však spolehlivě zpění krev většině občanů v jednotlivých členských zemích.
    
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)