Svátek má: Bořek

Politika

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: Jako po Třicetileté válce

Jaroslav Bašta: Jako po Třicetileté válce

V dnešním komentáři se chci zamyslet nad tím, jak se naše země vypořádá s následky pandemie COVID-19. Stejně jako celá Evropa, také Česká republika bude muset přežít velmi bolestivé období rozpadu globalizovaného světa na menší celky.

Jaroslav Bašta
5. dubna 2020 - 03:20

Skoro nic nebude jako dřív, protože virus nade vší pochybnost ukázal, že rizika globalizace definitivně a ze dne na den převážila nad jejími přínosy. Zastavil to nejdůležitější, čím se naše civilizace vyznačovala – pohyb a snadnou dostupnost všeho, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
   
Náhle začíná být jasné, že globální vesnice, kde se na jednom konci pracuje, na jiném pěstuje obilí, na třetím bydlí a do čtvrtého se létá na výlety, skončila. Od zítřka to všechno začneme rozebírat, abychom to zase sestavili v menším měřítku jako před sto a více lety. To všechno nás čeká, pokud přežijeme dvě klíčové události: samotnou pandemii a následnou opravdu hlubokou ekonomickou krizi.
   
Jako historikovi se mi zdá, že její dopad bude připomínat jakýsi podivný hybrid jedné ze světových periodických hospodářských depresí a následků válečných událostí. COVID-19 představuje vnější zásah, který dočasně či trvale zlikviduje celá odvětví ekonomiky, například mezinárodní turismus, silně omezí civilní leteckou dopravu, jeho dopad na sektor služeb se zatím nedá odhadnout. Většině lidí i států se výrazně sníží příjmy.
   


Na druhé straně se vrátí principy, na které jsme třicet let mohli zapomenout. Například se vrátíme k potravinové soběstačnosti, dojde ke znovuobnovení průmyslu (obávám se, že hlavně obranného), vzroste význam lokálních ekonomik. Drahé a nevýkonné nadnárodní instituce (Evropská unie a NATO) zaniknou.
   
Nejvíce ze všeho se však změní naše životy. Povinnosti nám ukládané budou výrazně větší než dnes, a o svá práva budeme muset tvrdě bojovat. Mimo jiné proto, že v našem současném světě jsou práva jedněch vyvažována povinnostmi jiných – například právo Afričanů svobodně migrovat do EU de facto zakládá povinnost Evropanů je živit. V chudém světě po koronaviru to nepůjde, solidarita se bude vztahovat jen na bližní.


Jistým způsobem jde o ironii osudu, ale Evropa v dobách moru v mnohém připomíná svět podle Grety. Nelétáme, nejezdíme auty, žijeme (a hlavně budeme žít) skromněji. Jenom na přání jejich loutkovodičů ohledně elektromobility a likvidaci elektráren nedojde, protože na to nebudou peníze. Na druhé straně nás ona mnohdy proklínaná karanténa duševně dokonale připravuje na budoucí malý svět s hranicemi. Trochu mi to připomíná radu veterináře ohledně jednoho z mých kocourů, který nesnášel stěhování. Prostě jsem ho na pár dní zavřel do koupelny, aby si zvykl. Pak byl z nového bytu nadšený.
   
Svým způsobem bude postpandemická ekonomická krize a následná obnova země připomínat poválečnou situaci. V minulém století po obou válkách se Československo neobyčejně rychle vzpamatovalo. Tentokrát tak optimistický nejsem, nejbližší analogii vidím až po roce 1648, kdy k zotavení došlo až po dvou generacích.Dnes máme za sebou třicet let globalizace a v lecčemž budeme začínat od nuly.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)