Svátek má: Mahulena

Zprávy

Velikost textu:

Afghánské ohlédnutí: Byl rok 2004 osudový?

Afghánské ohlédnutí: Byl rok 2004 osudový?

Když jsem zavzpomínal na první volby afghánského prezidenta v režii USA, naskočil mi automaticky rok 2002, ale to byl rok, kdy začala jednání o nové administrativě. Vyvrcholily volbou prezidenta až v roce 2004.

Po bombardování v Zábulu
20. září 2019 - 09:01

Rok 2004 byl pro Afghánistán svým způsobem osudový, vzpomíná na rok 2004 publicista František Roček.

Když v říjnu 2001 Američané vpadli do Afghánistánu, aby vyštípali Tálibán a podřízli Al-Kajďáky, do konce roku při bojích zahynulo 2 375 civilistů. Potom nastalo v letech 2002 – 2004 relativně klidné období s minimem ztrát civilistů (přes 400 osob ročně) i ke smrti tam dospělo jenom 60 – 70 vojáků USA a kamarádů z NATO ročně.

V roce 2004 se uzavřelo okno pro jednání

Toto období představovalo „okno“, kdy bylo ještě možné se dohodnout s Tálibánem a dalšími aktéry vnitro afghánské politiky na kompromisu a odejít?

Tyto spekulace jsou dnes nepodstatné. Jisté je, že s drobnými výkyvy od roku 2004 počet civilních obětí do dnešních dnů stále stoupá.

„Okno“ pro dohodu bylo k dispozici protože, že Tálibánu trvalo čtyři roky, než své deprimované síly rekonstruoval na účinné síly povstalců v boji proti USA a afghánské vládě.

Tálibán byl náchylný k úlisným dohodám. Již v říjnu 2001 na začátku amerického útoku v Afghánistánu šéf zpravodajských služeb Tálibánu Karí Ahmadullah sdělil, že jeho (tehdy ještě vládnoucí) hnutí chce, aby se velitelé opozičních sil přidali k Tálibánu v boji proti útokům USA na Afghánistán. Později nabídl jednání i nevěřícím psům.

Nejvyšší vůdce Tálibánu Muhammad Umar dokonce 14. 10. 2001 slíbil USA, že je připraven jednat o předání zuřivého radikála bin Ládina do třetí země, pokud dostane důkazy o jeho vině a USA ukončí nálety. Jednání se nekonala, zdálo se postupně, že Tálibán je mimo hru, ale po roce 2004 následovalo nezadržitelné posilování Tálibánu.

Že začala situace v Afghánistánu opět „houstnout“ v roce 2004 je nepřímo zřejmé i z toho, že první úder amerických dronů v Pákistánu proběhl ve Waziristanu proti členovi Talibanu Nek Muhammadovi dne 18. června 2004.



Prezident bude nepřítelem č.1

Nová ústava po porážce Tálibánu byla schválena v lednu 2004. Američanům schválili ústavu Afghánci, kteří byli ochotni spolupracovat s americkou administrativou na základě tzv. Bonnské dohody. V Afghánistánu byl zaveden prezidentský systém podle amerického vzoru. Proto měl prezident vůči vládě a parlamentu silnou pozici pro direktivní řízení státu. Z toho vyplývá i snaha uspořádat koncem září prezidentské volby s vidinou, že zvítězí proamerický kandidát, který bude dále garantem odporu proti Talibanu.

Proto Tálibán chce prezidentské volby narušit teroristickou kampaní jako ve čtvrtek 19. 9. 2019 v Qalatu, administrativním centru provincie Zabul. Podle čtvrtečních informací www.tolonews.com zemřelo nejméně 20 lidí a více než 100 zraněno při výbuchu bomby v náklaďáku poblíž vládní nemocnice a úřadu národního ředitelství bezpečnosti (NDS) v Qalatu. Výbuch přibližně v 6 hodin závažně poškodil nemocnici a okolní kancelářské budovy a domy.

Pokud zaznívají hlasy, že po odchodu Američanů z divokého Afghánistánu dojde i ke změně ústavy, jde o logické úvahy islamistů, pokud postupně převezmou moc, protože současná ústava z ledna 2004 reprezentuje v Afghánistánu prezidentský systém podle amerického vzoru.

Námitka, že byl návrh ústavy široce konzultován s afghánskými osobnostmi, je nepodstatná. Každý režim si najde dostatek „konzultantů“, aby mu posvětil jeho úmysl.

Nelze se proto divit zprávě ČTK z 6. 2. 2019, kdy jeden z vůdců Tálibánu a mluvčí Šer Muhammad Stanikzáí v Moskvě na dvoudenní konference o Afghánistánu připomenul, že Tálibán požaduje sepsání nové „islámské ústavy", jež by nahradila nynější.

Stanikzáí uvedl: „Stávající ústava je neplatná, protože je okopírovaná ze Západu… je vágní, rozporuplná a představuje překážku pro nastolení míru… Novou ústavu vytvoří ve svobodném prostředí ulemové (muslimští učenci) a akademici. Chceme islámskou ústavu.“

Tálibán, ale i současní islamističtí politici fungující dnes i v běžném afghánském životě, chtějí sepsání nové islamistické bigotně zaměřené ústavy, aby v Afghánistánu legalizovali vynucování islamistických norem chování.

Proto po volbách, kdy asi bude zvolen proamerický prezident, bude nový afghánský prezident pro Tálibán lovnou zvěří č. 1.


Nová fáze afghánské lapálie

Začala 9. října 2004. V ten den v Afghánistánu proběhlo první kolo prezidentských voleb, které s více než padesátiprocentní podporou vyhrál prezident Hamíd Karzáí, který do té doby byl šéfem prozatímní vlády.

Když byl v roce 2002 zvolen prozatímním šéfem afghánských úředníků Karzáí, někteří účastníci shromáždění (Loja džirgy) volící vládního šéfa ještě během jednání o volbě šli spát, protože stejně bylo jasné, že se Američané dočkají svého Karzáího.

Že s koncem roku 2004 došlo k postupnému vzestupu Tálibánu nebyla náhoda. Volba Karzáího byla nakonec pro Tálibán výborným tahem, protože „…pokusy o modernizaci končívaly katastrofálně. Dále od metropole rozhodovali kmenoví náčelníci a to, co se řeklo v mešitě… Současný prezident Hamíd Karzáí je pro mnohé jen kábulským starostou…,“ napsal před 11 lety Josef Pravec v článku „Afghánistán: Nikdo neví, co dál“ (ekonom.cz, 24.7 2008).

Takové mínění nebylo ojedinělé, naopak. Thomas Schweich, který až do června 2008 působil na americkém ministerstvu zahraničí jako koordinátor pro protidrogové operace a reformu justice v Afghánistánu, o měsíc později prohlásil, že afghánský prezident Karzáí chrání drogové barony v zemi a toleruje „určitou úroveň korupce", aby se udržel u moci.

Schweich je také toho názoru, že afghánský prezident se nezdráhá využívat Západ, jak se mu to zrovna hodí.

„Spojené státy mají utrácet miliardy dolarů na rozvoj infrastruktury a spolu se spojenci bojovat s Tálibánem, zatímco Karzáího přátelé budou bohatnout na obchodu s drogami," popsal Schweich ve svém článku pro New York Times Karzáího politiku.

Neochota k boji s drogovými klany se však údajně netýkala pouze afghánského prezidenta. Podle Schweicha se NATO obávalo, že by si ničením úrody máku mohlo znepřátelit kmenové vůdce na jihu země, kteří by pak začali podporovat Taliban.

Čili nečekejme od zítřku nic více, než co bylo předevčírem v poledne.

(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:arch.)