Svátek má: Bohuslav

Zprávy

Velikost textu:

Sluníčkáři by slova křesťanů měli za bláboly komoušů nebo okamurovců

Sluníčkáři by slova křesťanů měli za bláboly komoušů nebo okamurovců

Ústecký senátor Jaroslav Doubrava se před časem nestačil divit, když četl, co psali křesťanští mniši, vikáři a kardinálové o situaci v Sýrii.

Jaroslav Doubrava
29. května 2018 - 03:20

Zuřiví čeští sluníčkáři by slova křesťanů považovali za bláboly komoušů nebo okamurovců, kdyby nevěděli, kdo je autorem informací o stavu lidské marnosti v Sýrii. Senátor to uvedl v rozhovoru s publicistou a spisovatelem Františkem Ročkem o Rádiu Vatikán.

Nedávno jste mi se smíchem řekl, že jste propadl kouzlu Rádia Vatikán. Vy, levičák?!
Objevil jsem kouzlo adresy http://www.radiovaticana.cz. Samozřejmě, že svatouškovská povídání pana papeže Františka mě nezajímají. Zaujala mě naopak svědectví o Sýrii.

V čem jsou články na vatikánském webu zajímavé?
V českých tzv. oficiálních („zavedených“) médiích se články kritizující tzv. západní pohled na syrskou občanskou válku objevují jen velmi zřídka. Nejzřetelnější popis situace v Sýrii nalezneme v Rádiu Vatikán, v české sekci. Nikdo jistě nezpochybní nestrannost vatikánského rozhlasu. Svědectví jsou od respektovaných představitelů církve v Sýrii.

Co vás zaujalo poslední dobou?
Jeden z posledních článků – Radiovaticana.cz, 14.5.2018 – „Tři biskupové, kteří se nevzdávají.“  Odkazuji na něho také v připravované knize o studené válce 2.0. Článek je o reportážích, jejichž autorem je Michele Zanzucchi, novinář, spisovatel a profesor mediální komunikace na Papežské univerzitě Gregoriana a Univerzitním institutu Sophia v Loppianu. V polovině dubna 2018 vypravil do Damašku a dalších syrských měst.

Co vás nejvíce zaujalo?
Italský novinář se setkal s trojicí biskupů, kteří dosud vytrvali na svých místech – františkánem Abú Cházinem, jezuitou Antoinem Audem a řecko-katolíkem Jeanem-Clementem Jeanbartem. Zde jsou slova jednoho z nich:

 „Symbolem současné války je zničených patnáct kilometrů aleppského súku, tržiště na Starém městě, které patřilo ke světovému dědictví UNESCO. Byly srovnány se zemí kvůli plánu na rozdělení Sýrie a jejího nerostného bohatství, ropy a plynu. Jaký jiný účel by jinak mohla mít přítomnost dvou tisíc vojáků z USA? Mají snad bránit Kurdy? Ty přece beze zbytku opustili, takže se v jejich řadách už čítá více než 3600 mrtvých. Spojené státy systematicky pracovaly na rozvratu syrské infrastruktury, jejich bombardéry zničily 32 eufratských most a po&s caron;kodily přehradu o délce 85 km, čímž se regionální zásobování pitnou vodou stalo pouhou vzpomínkou. S příchodem Rusů se věci pohnuly a v 5000 vesnic už došlo k odzbrojení a příměří. Nyní je třeba znovu otevřít školy“. Řekl to apoštolský vikář pro katolíky latinského obřadu v Aleppu, monsignor Georges Abú Cházin. Kdyby to četl nějaký sluníčkář, jako bývalý sportovec Janda, určitě by podle něho tuhle špínu řekl nějaký komouš nebo okamruovec…

Ale v článku je spíše konstatování stavu. Zaznělo něco mimořádného?
V článku je konstatováno, že jako (téměř) všichni křesťané, kteří setrvali v Sýrii, se apoštolský vikář  Abú Cházin vyslovuje pro kontinuitu syrského státu: „Existuje zde návrh nové laické ústavy – pro Sýrii by to byl krok kupředu, co se týče občanského soužití, protože stará ústava by se tak očistila od některých prvků šaríi. Zdá se přijatelná i pro aleppského muftího a zaručovala by možnost změny náboženství.“

Co vás na vatikánském rádiu překvapilo?
Prostá pravdomluvnost. Bez politické špíny. Čeští flanďáci z KDU-ČSL by se u nich měli se vší pokorou, kterou nemají, měli učit.


Jak se ta pravdomluvnost projevuje?
Nejsilnější jsou svědectví o tom jak utrpení přežít. Když použiji slov z výše citovaného článku, tak další z těch, s nimiž italský novinář hovořil, monsignor Antoine Audo, biskup chaldejské církve a jezuita, je jedním ze syrských křesťanských hlasů, kterému západní církve naslouchají nejčastěji. Také jeho slova je možné odcitovat přímo doslova, aby se ukázala síla jeho slušného lidského svědectví:

„… Chaldejský biskup obdivuje mimořádnou přizpůsobivost, sílu a výdrž dětí ve východním Aleppu, které okupovali džihádisté: „Také starým lidem se podařilo vzdorovat – všímám si toho v charitních střediscích, která jsme pro ně otevřeli. Jsou to převážně muslimové – a přestože mne někdo obviňuje, že jim pomáháme, jsem na to hrdý, ačkoli nezapomínám na věřící z našich křesťanských církví. Muslimové v této válce trochu lépe poznali křesťanské vlastnosti, zejména díky naší humanitární činnosti. Dívají se na n& aacute;s novýma očima. Křesťané naopak ztratili důvěru k muslimům, hlavně kvůli fanatismu ozbrojených skupin, placených a podněcovaných z ciziny…“

Připomíná se neziskový a mírumilovný charakter jakési moderní ukecané verze křesťanství. Papež mluví jako sluníčkář, jeho slova nemají praktický význam. Jak je to s neziskovostí v praxi?
V tomto článku jsem na to také narazil. Cituji: „…Církev se nezměnila v neziskovou organizaci, podotýká biskup Audo, nezaměřuje se jenom na solidární díla, nýbrž na duchovní a intelektuální odolnost, aby tak neupadla kvalita syrské, ale také irácké křesťanské komunity. „Co je cílem? Uchovat si naději…" Konec citátu.

Cítíte distancování se od neziskových organizací – směsice agentů na jedné straně a blbých naivků na druhé? Až to rozbombardujeme, a koho budeme chtít postřílíme, tak vám tam pošleme neziskovky, abychom ukázali, jak jsme plni míru a šlechetnosti. Takové je poslání tzv. „západních“ neziskovek.

Také máte pocit, že na Rádiu Vatikán ukazují tamní války, ale také rozměr křesťanské víry, o které nechce demokratický západ nic vědět?
Je mi vyčítáno, že nesnáším papeže. Je to jinak. Co říká myslí dobře, ale říká to špatně na špatných místech, a má asi naivní víru, že slova mé ještě nejméně stejnou hodnotu jako kulka. Nikdy slovo nemělo takovou sílu jako sekera či kulka. Články na Rádiu Vatikán vydávají svědectví o tom, že jsou ještě jiní křesťané než pseudohumanisté.

Ale tato svědectví dostávají v podstatě silně politický význam?
Když hovoří křesťané o nekřesťanské politice Západu a arabských naftařských despocií (Radiovaticana.cz, 17.4.2018 – Františkáni: Bez teritoriální jednoty nebude míru), je to politický akt?

Cituji: „Syřané se obávají, že válka opět zesílí, říká pro vatikánský rozhlas otec Bahjat Elia Karakach, farář největší latinské farnosti v Damašku a představený kláštera sv. Pavla.“ Otec Karakach říká: „Lidé jsou poněkud demoralizovaní. Poté, co zažili chvíli klidu, po osvobození Ghúty, odkud byly odpalovány rakety, které zasahovaly hlavní město a civilisty, a mohl i se op t svobodně nadechnout, se po posledních událostech se vrátily obavy, že válka opět získá na síle. Opakuje se to, co už jsme během těchto válečných let zažili. Pokaždé, když vláda dokáže osvobodit oblast obsazenou teroristy, dojde k reakci na světové úrovni – zejména ze Západu – která tuto operaci zpochybní a shazuje vládu, jako by šlo o krvavý režim, který vraždí svůj lid. Přitom dobře víme, že civilisté, kteří žijí pod kontrolou tzv. povstalců, jsou ve velmi obtížné situaci a nepřejí si nic jiného, než být osvobozeni syrskou armádou.“

V článku je dále uvedeno: „…otec Karakach, ani on se netají přesvědčením, že za syrským konfliktem jsou především ekonomické zájmy velkých mocností…“

Politika má prazáklad v řeckém slovu označujícím obec, záležitosti lidí v obci. Z tohoto pohledu vlastně musí být význam křesťanských svědectví politický?
Ano. Nejstrašnější je, že tato svědectví vážených vikářů, biskupů, kardinálů, i prostých řádových sester, v EU ani v USA ani v OSN nezaznívají. Proč tato slova na českou politickou scénu nepřenášejí katoličtí kolegové z českého kléru a jejich politická tanková brigáda zvaná KDU-ČSL?

(rp,prvnizpravy.cz,fr,foto:fr)