Svátek má: Vojtěch

Komentáře

Co se stane s Českou televizí a s Českým rozhlasem?

Nová vládní koalice má ve svém programu záměr etatizovat, tedy zestátnit Českou televizi i Český rozhlas. Z mého hlediska je to jen jiné, dosti podobné pojetí veřejnoprávní televize a rozhlasu.


Současně se vláda domnívá, že nalezne, počínaje rokem 2027, těch šest či sedm miliard, které Česká televize a Český rozhlas stojí daňové poplatníky v poplatcích, nově ve státním rozpočtu. Tedy jinak řečeno, čeští občané budou televizi a rozhlas platit dál, s tím malým rozdílem, že se bude muset najít daňový titul v příjmové části státního rozpočtu, jež tuto položku vykryje.

 Co se pak změní na obsahu České televize a Českého rozhlasu? Českou televizi a rozhlas dlouhodobě ovládají party redaktorů, které mají vazby na nejrůznější  skupiny mimo televizi s rozhlas a tyto zájmové skupiny samozřejmě mají své představy a zájmy. Ideové a politické. A redaktoři je respektují, ale v zásadě jim to jde od srdce.... Přitom nejde jenom o zájmy českých nátlakových skupin, ale také o zájmy zahraničních i nadnárodních organizací a podnikatelských skupin. Zkrátka, Česká televize a Český rozhlas se snaží dlouhodobě oblbovat a manipulovat široké vrstvy českého obyvatelstva. Dodávat jim neobjektivní návod  vidění světa, které je realisticky vzato ovšem silně vzdáleno od skutečnosti. Což se projeví v krizových momentech a časech, do kterých nyní vstupujeme. Mám na mysli například stupňující se krizi ve vztazích USA a západní Evropy v souvislosti se zájmem Spojených států o převzetí  Grónska. A nekončící konflikt na Ukrajině.

Nejvýznamněji se však zj.  Česká televize angažuje při ovlivňování nejmladší části českých občanů.

Faktem zůstává, že se v České televizi i v Českém rozhlasu jako komentátoři objevují  vlastně pouze lidé jednoho názoru. Jsou to stoupenci pražské kavárny, elitáři, kterým je vlastně odporná již i první Československá republika pro svůj převážně plebejský charakter. Tito lidé dávají nepokrytě najevo svou nenávist k druhému československému prezidentovi Edvardu Benešovi. Dávají na odiv svojí rusofobii, sinofobii a svou nenávist ke všemu a všem, kteří mají poněkud odlišné názory nežli hlavní televizní a rozhlasoví koryfejové pražské kavárny. Ti jsou  preferováni ve všech diskuzních pořadech ČT i ČRo. Takže se dostáváme do paradoxní situace, že předseda významné parlamentní a dnes vládní strany je na ošklivci ČT do té míry, že se 10 let nedostal do hlavního diskuzního pořadu ČT Václava Moravce. Konec konců i v mém případě v televizních diskuzích ČT v posledních pěti letech mi bylo umožněno účastnit se jenom jedenkrát. A to na rozdíl od jiných bývalých českých premiérů nevybočujících z mainstreamu mám prostě plot.  A po jedné nominační chybě už nedochází v mém případě k žádnému repete pozvání. Prostě ti, kdo řídí zpravodajství a diskuzní pořady nominálně i v zákulisí, jsou naprosto nekompromisní. Nedělají opakované personální chyby. Jdou na to podobně jako kdysi komunisté. Kdo "zradil" jejich důvěru či se o ní neuchází anebo s nimi názorově nekolaboruje a nesouzní,  ztrácí přístup do televize...

Osobně se domnívám, že hlavní problém ČT a koneckonců i ČRo  není v tom, zda lidé budou platit osobně poplatky za jejich provoz anebo zda bude jejich provoz placen ze státního rozpočtu. Problém spočívá v tom, že není síly, která by dokázala rozbít nominační monopol určitých zájmových skupin ve spojení s nejvýznamnějšími redaktory ČT a ČRo. Tak, aby bylo možné dosáhnout skutečně názorově vyváženého zpravodajství a zcela svobodné diskuze v rámci těchto veřejnoprávních médií. Samozřejmě, že bývalá vládní koalice včetně pirátů bude hájit tzv nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Ono ale vlastně nejde o nezávislost, ale o naprostou závislost a preferenci politického programu, který jde zcela proti programu a zaměření současné vlády. Konflikt mezi vládou a opozicí je v této věci tedy nevyhnutelný. Ale výsledek tohoto konfliktu je, obávám se, velmi nejistý. Bohužel. Jsem skeptický, svobodu slova v ČT a v ČRo se nejspíš nepodaří prosadit.

Jiří Paroubek

Kam až dožene Trumpa frustrace z hrozícího debaklu v Íránu?

Kam až dožene Trumpa frustrace z hrozícího debaklu v Íránu?

Jiří Paroubek 

15. dubna 2026
Americký prezident přes silácké řeči, které vede a přes silácké signály, jež vysílá na všechny strany (do Iránu, do Číny i jinam), je v prekérní situaci.

Prezidentův myšlenkový svět plný nepřátel

Prezidentův myšlenkový svět plný nepřátel

Jiří Paroubek 

2. dubna 2026
Je zajímavé pozorovat styl práce a uvažování prezidenta, resp. jeho nejbližšího okolí. Tedy P. Koláře a M. Žantovského.

Vymáhání peněz na válečné účely ze strany NATO...

Vymáhání peněz na válečné účely ze strany NATO...

Jiří Paroubek 

27. března 2026
Generální tajemník NATO Rutte dnes předložil Výroční zprávu této organizace. Hlavním nebezpečím je podle něj pro organizaci a její státy Rusko.

Nerudovština aneb sprosťáctví na pokračování

Nerudovština aneb sprosťáctví na pokračování

Jiří Paroubek 

23. března 2026
Před dvěma dny jsem viděl v České televizi poměrně dlouhý šot ze zasedání ministrů životního prostředí zemí EU, ve kterém vysvětloval poslanec Filip Turek českou pozici v oblasti související s emisními povolenkami.

Válka s Íránem se poněkud zadrhla...

Válka s Íránem se poněkud zadrhla...

Jiří Paroubek 

13. března 2026
Vzpomínám si, jak jsem před 20 lety touto dobou jako český premiér při státní návštěvě Egypta jednal s tehdejším prezidentem země Husní Mubárakem.

Skončí náčelník generálního štábu ve své funkci dříve?

Skončí náčelník generálního štábu ve své funkci dříve?

Jiří Paroubek 

6. března 2026
Náčelník generálního štábu Řehka má skončit v čele generálního štábu zhruba v polovině roku.

Je podle Vás správné znovu otevírat otázku Benešových dekretů, jak navrhuje Péter Magyar?