Chtěl bych proto porovnat její prázdné řeči s poselstvím, které dnes při setkání s elitou maďarské společnosti v Budapešti přednesl papež František. Zatímco magistra Čaputová recitovala floskuly typu „Naše poselství je jasné: s Ukrajinou nás spojuje společná budoucnost“ a neupřímné fráze, ze kterých jsem se téměř pozovracel (prý pro mnohé z nás je těžké představit si a naplno procítit, že Ukrajinci ztratili své blízké, a proto je zde, abychom nikdy nic takového nezažili...), zatímco při zasněném pohledu na ruiny skandálně tárala, že „naše pomoc má smysl, přibližuje nás blíže k míru“ – papež František byl mnohem upřímnější, konkrétnější a přesnější. Politickým lídrem nejprve vytkl, že v jejich duších „opadlo nadšení budovat mírové a stabilní společenství národů“, a poté se přihlásil ke slovům, která v roce 1950 vyslovil jeden z otců zakladatelů společné Evropy Robert Schuman. Jeho výkřik pálí jako nůž v srdci:

Prosím, porovnejte si to s tím eldorádem trapných frází a póz, do kterých se dnes stylizovala magistra Čaputová. Sama sebe označila v projevu za státničku (sic!), jako by nechápala, že státníkem není každý hlupák se státní funkcí, že státníkem se stává až ten politik, který dohlédne za tu hranici a vytyčí státu perspektivu, která přesahuje horizont voleb. Toto ona nikdy neudělala, ona nedokáže pojmenovat ani události a jevy před tím horizontem. Zatímco František vyzývá k tvůrčímu mírovému úsilí, ona se chvástá tím, že připravujeme další balík sankcí... Ta žena mu líbá prsten moci, ale vůbec mu nerozumí, vůbec nechápe, o čem mluví a co požaduje. Místy jsem měl pocit, že se nedokáže zorientovat ani v základních vztazích. Na tiskové konferenci se s důležitým výrazem ve tváři pochlubila, že se s ukrajinským prezidentem dohodla na „užší komunikaci mezi premiéry našich vlád“... Ona fakt nechápe, že na toto nemá žádné kompetence, že zatímco Volodymyr Zelenskyj jako hlava prezidentského systému to může slíbit, ona jako představitelka parlamentní demokracie daleko překračuje své pravomoci? Nebo je to úplně jedno, neboť Heger si toho vůbec nevšiml a jí to nadiktoval jako obyčejně ministr Kačer?

No a nakonec, bylo obzvláště nechutné, jak se mimořádně zaujatá a zákeřná redaktorka TV Markíza Gabriela Kajtárová opět pokusila vtáhnout ukrajinské představitele do slovenské předvolební kampaně. Velmi sugestivně a neprofesionálně se prezidenta Zelenského zeptala, zda by naše vztahy byly stejně dobré, kdyby ve slovenské vládě po volbách seděli „proruští politici“. Zelenskyj sice tento pokus prozíravě odmítl a označil otázku za vnitřní záležitost Slovenské republiky, ale zároveň vyslovil jednoznačnou podporu Zuzaně Čaputové za to, že hájí ukrajinské hodnoty. Inu, vždyť my víme, pro koho pracuje ... Zatímco Kajtárová dělala své vlasti opět ostudu a demagogicky ji pomlouvala, Zelenskyj v odpovědi na jednu novinářskou otázku strašně zaváděl. Varoval nás, že prý „v roce 1968 vstoupily do Československa tanky téhož státního útvaru, jehož nástupcem je Rusko“. No tak prrr. Jako historik se vyhýbám demagogickému a účelovému poukazování na národnost příslušníků sovětské armády. Ale pokud se budeme bavit takto, pane prezidente, pak je třeba odpovědět stejnou mincí, že většina okupantů z roku 1968 pocházela z Ukrajiny. Takhle to chcete mít naservírované?