1. "Rusko napadlo Ukrajinu, aby dobylo její území."

Na to je velmi jednoduchý protiargument: v mírových jednáních na jaře 2022 Rusko nepožadovalo nová území (ani dříve).

Platilo, že potřebují, aby se uspokojivě vyřešily bezpečnostní záruky Rusku plus práva lidí, kteří se na Ukrajině hlásí k ruské kultuře a jazyku, přičemž většina žila v roce 2022 na Donbasu.

Nedává to ani logiku, protože integrace Donbasu do Ruska (plus ostatních území) bude velmi nákladná. Ano, Donbas má slušnou surovinovou základnu a jiné výhody, ale celkový součet přínosů a nákladů bude ještě mnoho let pro Rusko negativní.

Proč tedy Ruská federace po době zabraná území formálně anektovala? Protože neměla moc na výběr. V té době už bylo vysoce pravděpodobné, že válka ještě bude pokračovat dlouho a držet ta území a jejich obyvatelstvo v nejasném stavu by bylo velmi složité, sociálně i politicky.

Výjimkou byl vždy Krym, který měl již od roku 1991 ve vztazích obou zemí specifické postavení. Jednak se jeho obyvatelé v zásadě nikdy nepovažovali za součást Ukrajiny a i to dávali formálně najevo a jednak Rusko Krym vždy potřebovalo z bezpečnostních důvodů (černomořská flotila). A několik ukrajinských vlád to jako tak akceptovalo, o Krymu se vždy vyjednávalo zvlášť.

Otázka zabírání území je pro Rusko strategicky extrémně citlivá. Ruská politická špička si velmi dobře uvědomuje, že Sovětský svaz se vyčerpal právě nákladným udržováním impéria. Navíc Rusko má dost velký problém řídit i to území, co dnes má (i když s obrovským přírodním bohatstvím). Rusové – špička i běžní lidé – toužili hlavně mít klid na rozvoj. Pokud byla Ukrajina neutrálním územím, tak ho měli.

Jiná byla ale situace, kdy se z Ukrajiny stávalo území vysloveně vůči Rusku nepřátelské, ještě navíc jako možný člen útočné aliance zvané NATO. Rusko je velmi křehký organismus, kvůli nízké hustotě osídlení, národnostní mozaice a výbušným regionům na hranicích (zejména Kavkaz). To dokonce nepřátelé Ruska často i veřejné hlásají (!), „Rusko se dá snadno rozbít, bude-li se dostatečně tlačit".

„Ukrajina v malém" bylo pro Rusy Saakašviliho dobrodružství v podobě napadení Jižní Osetie. To byl přesně černý scénář. „S Gruzií jsme si poradili, ale co když podobný režim převládne v mnohem větší Ukrajině?".

Západní propaganda ale ruské bezpečnostní obavy usilovně zatlouká a zatloukala. Jde o možné umístění raketové techniky nepřítele blízko průmyslového a vojenského srdce Ruska, totéž s radiolokátory a podobně, možné využívání území Ukrajiny k sabotážním akcím směrem do Ruska, zejména k výbušnému Kavkazu, možnost nízko intenzivních konfliktů s Ruskem, například blokování leteckých tras přes Černé moře.

Naopak, propaganda se sBANNERnaží Rusko vylíčit jako chorobně expanzionistickou entitu. Proto už před invazí ty velké mapy, ja]k se prý Rusko bude snažit masivními údery zachvátit minimálně polovinu Ukrajiny a podobné nesmysly.

[BANNER

2. „Rusko neuznává ukrajinskou státnost"

Toto se tvrdí s vrcholnou drzostí, dokonce se jako důkaz udává esej Vladimira Putina, kde ten ve skutečnosti jasně uznává právo Ukrajinců na vlastní státnost. A to Kreml úzkostlivě pravidelně potvrzuje.

Na pomoc se zde občas bere fakt, že cizinci nechápou používání slova „narod“ v ruštině. Když říkají, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden „narod" myslí tím něco jako „jedna krev". A totéž mluví o Bělorusech - snad nikdo nepopře, že Bělorusům neodpírají jejich stát?

3. „Požadavek denacifikace je požadavkem na odstranění Zelenského, na konec demokracie na Ukrajině" a podobně

To není pravda. Tento požadavek je velmi jasný: aby ukrajinská vládní moc nepodporovala ideologie, které Rusko prohlašují za přirozeného nepřítele Ukrajiny, Rusy za podřadné lidi, a podobně.

A aby lidé, kteří se k této ideologii hlásí neměli přístup na vládní posty, speciálně v bezpečnostním aparátu.

Je Rusko nekritizovatelné? Určitě ne. Dá se Kremlu kdeco vyčítat? Docela si umím představit různé velmi tvrdé formy kritiky jejich politiky, i vůči Ukrajině, která by se opírala o fakta. Ale mluvím o faktech.

Naopak to, co je uvedeno výše, jsou mýty. Mimořádně manipulativní a široce toxické, zapadají do kontextu moderního rasismu kavárenských intelektuálů i politiků, který tvrdí, že Rusko je jakási z principu barbarská entita s alogickou politikou.

Pokud tato hloupá propaganda nezmizí, Evropa nemá šanci na normální naladění vztahů s Ruskem. A škodí tak sama sobě.

Juraj Draxler