Z dálky připomíná malý dům přilepený na téměř kolmé skalní stěně. Má kamenné zdi, několik oken a střechu, nad níž se zvedá mohutný horský masiv. Pod stavbou se otevírá hluboká propast a cesta k ní vede náročným vysokohorským terénem.

Přístřešek Buffa di Perrero stojí v masivu Monte Cristallo nad italskou Cortinou d’Ampezzo v nadmořské výšce přibližně 2760 metrů. Jeho historie sahá do první světové války, kdy se Dolomity změnily v jedno z nejneobvyklejších bojišť Evropy. Vojáci zde nebojovali jen proti nepříteli. Stejně nebezpečné byly mráz, sněhové bouře, laviny a samotná nadmořská výška.

Když Itálie v květnu 1915 vstoupila do války proti Rakousku-Uhersku, fronta vedla také přes vysoké alpské hřebeny. Obě armády obsazovaly průsmyky, vrcholy a skalní výběžky, odkud mohly kontrolovat okolní údolí. Italští alpští vojáci, známí jako Alpini, budovali pozorovatelny, palebná postavení, tunely a úkryty přímo ve skalách. Některé se nacházely ve výškách přesahujících tři tisíce metrů.

Právě v tomto prostředí vznikl roku 1915 také předchůdce dnešního přístřešku Buffa di Perrero. Původně sloužil jako vojenské zázemí pro jednotky operující v masivu Cristallo. Stavitelé využili přirozený skalní převis, který poskytoval částečnou ochranu před nepřátelskou palbou a horským počasím.


Přístřešek dnes nese jméno italského důstojníka Carla Buffy di Perrero, který se vyznamenal během bojů na Monte Cristallo v říjnu 1915. Později převzal velení pěšího pluku a v listopadu 1916 padl na krasové frontě u dnešní slovinské Kostanjevice.

Život ve vysokohorských vojenských postaveních byl mimořádně tvrdý. Vojáci trávili týdny v provizorních úkrytech, kde nedostatek kyslíku, vlhkost a hluboký mráz komplikovaly každodenní činnost. V zimě patřily k největším hrozbám laviny.

Nejznámější katastrofa přišla 13. prosince 1916, kdy po mimořádně silném sněžení zasáhla alpskou frontu série mohutných lavin. Událost vstoupila do historie pod označením Bílý pátek. Přesný počet obětí není znám. Historické odhady mluvily až o deseti tisících mrtvých, moderní výzkum Evropského centra pro střednědobé předpovědi počasí však upozornil, že tato hodnota je přehnaná. Podle dostupných záznamů zemřely během několika prosincových dnů na obou stranách fronty tisíce lidí.

Na Marmoladě jediná lavina zasáhla rakousko-uherské postavení Gran Poz, kde zahynulo přibližně 270 až 330 vojáků. Obě armády přitom proměnily samotné hory ve zbraně. Razily podzemní chodby pod nepřátelská postavení, ukládaly do nich výbušniny a některými explozemi ničily části skalních hřebenů. Pozůstatky zákopů, tunelů a vojenských stanovišť jsou v Dolomitech patrné dodnes.

Po válce byl původní vojenský objekt upraven pro potřeby horolezců. Významnou obnovou prošel roku 1972, při stém výročí založení italských horských jednotek Alpini. Další rozsáhlá rekonstrukce následovala v roce 2022. Přístřešek byl předtím přibližně dva roky nepřístupný, protože mohutné sněžení poškodilo jeho střechu.


Přístřešek dnes leží na trase zajištěné horské cesty Via ferrata Ivano Dibona, která prochází bývalými vojenskými stanovišti v masivu Cristallo. Nejde však o běžnou turistickou stezku. Přístup vyžaduje odpovídající vybavení, zkušenosti a vhodné počasí.

Válka navíc zanechala v Alpách další neobvyklé svědectví. Tající ledovce postupně odkrývají předměty, zbraně a někdy také lidské ostatky, které v ledu přečkaly celé století. V roce 2004 byla například v oblasti Punta San Matteo nalezena těla tří rakousko-uherských vojáků, kteří zahynuli při bojích roku 1918. Led uchoval jejich ostatky téměř devadesát let.

Buffa di Perrero tak není jen neobvyklou horskou stavbou. Připomíná dobu, kdy lidé vedli válku v prostředí, kde i samotné přežití představovalo mimořádný výkon. Malý kamenný dům ve výšce 2760 metrů dodnes ukazuje, jak daleko byli vojáci ochotni vystoupat, aby získali několik metrů strategické výhody nad nepřítelem.



Zdroje: 1. Associazione Nazionale Alpini – Il bivacco nella roccia; 2. Bivacco Carlo Buffa di Perrero: zahájení rekonstrukce; 3. Cortina Dolomiti – Via ferrata Ivano Dibona; 4. Soprema Italia – Rekonstrukce historického přístřešku Buffa di Perrero; 5. ECMWF – Reanalysis sheds light on 1916 avalanche disaster