Krokodýl nilský patří k živočichům, u nichž se zdá otázka přirozených nepřátel téměř zbytečná. Velcí jedinci mohou přesahovat pět metrů, jejich hřbet chrání silná kůže vyztužená kostěnými destičkami a mohutné čelisti z nich dělají jednoho z nejnebezpečnějších predátorů afrických řek a jezer. Především ve vodě se velkému krokodýlovi většina ostatních zvířat raději vyhne. Přesto ani krokodýl nestojí úplně mimo potravní řetězec.

Zásadní je především jeho věk a velikost. Zatímco velkého dospělého krokodýla dokáže napadnout jen velmi málo zvířat, vejce a mláďata mají nepřátel celou řadu. Čtyřletý výzkum hnízd krokodýla nilského u jihoafrického jezera St Lucia například ukázal, že mezi hlavní predátory vajec patřili varani nilští a mangusty bahenní. Z 19 sledovaných hnízd bylo 37 procent napadeno predátory.

Samice proto své potomstvo chrání. Výzkumníci zaznamenali nejen obranu hnízd, ale také případy, kdy samice po vylíhnutí pomáhaly mláďatům ven a přenášely je k vodě. Po vylíhnutí nebezpečí nekončí. Malí krokodýli se mohou stát kořistí ryb, ptáků, plazů i savců. S rostoucí velikostí se však poměr sil rychle mění. Z někdejší kořisti se postupně stává jeden z dominantních predátorů svého prostředí.


Právě hranice mezi souší a vodou totiž ukazuje, jak relativní může být označení „vrcholový predátor“. Na souši může mít lev, zvláště pokud útočí více zvířat, nad krokodýlem výhodu. Ve vodě se situace obrací. Vědecká práce publikovaná v roce 2024 o plavání afrických lvů v Ugandě připomíná dříve zaznamenané případy, kdy pokus lvů překonat vodní tok skončil jejich smrtí po útoku krokodýla nilského.

Ještě výraznější vztah mezi velkou kočkou a krokodýlovitým plazem můžeme pozorovat na jiném kontinentu. V Jižní Americe jaguáři loví kajmany. A nejde pouze o mimořádné okamžiky zachycené fotografy v brazilském Pantanalu. Vědecké studie ukazují, že kajmani mohou představovat významnou součást potravy jaguárů.

Výzkum v jižním Pantanalu zaznamenal 114 případů úhynu kajmanů. U 71 z nich, tedy u více než 62 procent, byla příčinou predace jaguárem. Jiný výzkum založený na sledování jaguárů pomocí GPS a analýze jejich potravy zařadil kajmany spolu se skotem a pekari mezi tři hlavní skupiny kořisti sledovaných šelem.


Internetové tvrzení, že „žádné zvíře se zdravým rozumem by dospělého krokodýla nelovilo“, proto zní působivě, ale není přesné. Správnější je říci, že zdravý velký krokodýl nilský má v přírodě mimo člověka mimořádně málo nepřátel. Jeho velikost, tělesná stavba, síla čelistí a výhoda ve vodním prostředí znamenají, že případný útok představuje pro jiného predátora značné riziko.

Příroda však téměř nikdy nepracuje s absolutními pravidly. Lev může za určitých okolností zabít krokodýla na souši a krokodýl může zabít lva ve vodě. Vejce a mláďata krokodýlů jsou potravou dalších živočichů a v Jižní Americe se kajmani pravidelně stávají kořistí jaguárů.

Vrchol potravního řetězce proto není pevně vyhrazené místo. Často rozhoduje velikost, počet útočníků, moment překvapení – a především prostředí, ve kterém se dva predátoři setkají.



Zdroje: 1. ScienceDirect – Nest predation and maternal care in the Nile crocodile⁠; 2. Wiley – Long-distance swimming by African lions in Uganda⁠; 3. Journal of Zoology – Predator–prey interactions: jaguar predation on caiman⁠; 4. PLOS ONE – Feeding habits of jaguars in the southern Pantanal⁠