Ukrajinská politika v srpnu nabídla pozoruhodný kontrast. Zatímco odvolaný ministr obrany Mychajlo Fedorov vstoupil do otevřeného politického střetu a začal požadovat vytvoření mechanismu, který by umožnil návrat voleb i v případě pokračující války, jeho nástupce Jevhenij Chmara zamířil opačným směrem. Z vojenských a zpravodajských operací přešel do čela obrovského ministerstva, které musí zajistit zbraně, peníze a materiál pro válku, jejíž charakter se mění rychleji než tradiční armádní struktury.

Ukrajinský parlament Chmaru 19. srpna potvrdil ministrem obrany 312 hlasy. Nebyl to náhlý příchod. Ministerstvo už předtím dočasně řídil a jeho definitivní jmenování završilo rozsáhlou letní výměnu ukrajinského vojenského vedení.

Chmara ale přichází z prostředí, které má ke klasické ministerské administrativě velmi daleko. Od roku 2023 vedl elitní Centrum speciálních operací „A“ ukrajinské bezpečnostní služby SBU, známé jako Alfa. Od 5. ledna 2026 byl úřadujícím šéfem celé SBU. Nyní dostal za úkol převést zkušenost člověka zvyklého na malé, technologicky vyspělé a relativně autonomní jednotky do řízení jednoho z největších obranných aparátů současné Evropy. Právě zde leží jeho příležitost i největší riziko.

Muž speciálních operací přebírá obrovský systém

Chmarův vojenský životopis odpovídá proměně, kterou během války prodělala samotná Ukrajina. Nevybudoval si pověst řízením velkých konvenčních formací, ale prostřednictvím speciálních operací, dronů, technologických inovací a útoků proti vysoce hodnotným cílům.

Jednotka, které velel, se podílela také na operaci Pavučina z června 2025, při níž ukrajinské FPV drony zaútočily na ruské strategické letectvo na několika vojenských letištích hluboko v ruském vnitrozemí. Operace byla podle SBU připravována déle než rok a půl a uskutečnila se pod přímým vedením tehdejšího šéfa služby Vasyla Maljuka. Ukrajinská strana vyčíslovala způsobené škody v řádu miliard dolarů. Přesný rozsah ruských ztrát není možné nezávisle potvrdit, strategický význam operace však spočíval především v něčem jiném. Ukázala, že relativně levné prostředky mohou zasáhnout mimořádně drahou a obtížně nahraditelnou vojenskou infrastrukturu hluboko v ruském týlu.


Stejná logika stojí za ukrajinskými útoky proti ruským rafineriím, skladům, logistickým uzlům a dalším částem infrastruktury podporující ruské válečné úsilí. Nejde pouze o fyzické ničení jednotlivých objektů. Smyslem je zasahovat systém, který vytváří příjmy, zásobuje armádu a umožňuje Rusku pokračovat ve válce.

Chmara tak představuje jiný typ vojenského manažera než velitel vychovaný především pro rozsáhlé pozemní operace. Jenže ministr obrany není velitelem speciální jednotky. Musí řídit rozpočty, veřejné zakázky, mobilizační systém, vojenský průmysl, zahraniční dodávky, personální politiku a vztahy mezi ministerstvem, generálním štábem, jednotlivými složkami ozbrojených sil a politickým vedením země. Právě zde začne skutečný test jeho schopností.

Chmara a Drapatyi mají vytvořit jinou ukrajinskou armádu

Chmarovo jmenování nelze oddělit od další zásadní personální změny. Prezident Vladimir Zelenskij v červenci jmenoval vrchním velitelem ukrajinských ozbrojených sil generálmajora Mychajla Drapatého. Vznikla tak dvojice, která má reprezentovat generační i myšlenkovou změnu ukrajinského vojenského vedení. Drapatyi má zkušenosti s klasickými pozemními jednotkami a válkou na frontě, Chmara se speciálními operacemi, bezpečnostní službou a technologicky vedenými útoky hluboko v ruském týlu. Společným úkolem je především urychlit rozhodování a přizpůsobování armády válce, jejíž technologie a taktika se mění v řádu měsíců.


To není administrativní detail. Ukrajinská zkušenost posledních let ukázala, že rozpory mezi politickým vedením, ministerstvem obrany a vojenským velením mohou komplikovat fungování armády téměř stejně jako nedostatek techniky. Pokud Chmara s Drapatým skutečně vytvoří společný systém rychlejšího rozhodování, může být jejich spolupráce důležitější než jednotlivé zbraňové projekty.

Ukrajina totiž stojí před problémem, který nelze vyřešit pouhým zvýšením výroby. Rusko má větší populaci, větší průmyslovou základnu a schopnost dlouhodobě nasazovat velké množství lidí i materiálu. Pokus porazit Rusko prostřednictvím stejného způsobu vedení války proto Ukrajinu nutně staví do nevýhodné pozice. Chmarova odpověď je v podstatě jednoduchá. Ukrajina musí jednat asymetricky. Nemůže být jen menší verzí ruské armády. Musí bojovat jinak.

Největším problémem už nejsou jen zbraně, ale lidé a čas

Právě zde však optimistický obraz nového ministra naráží na realitu. Ukrajina vstupuje do další fáze války s nedostatkem lidí, obrovskými finančními potřebami, problémy mobilizace, vyčerpanými jednotkami a pokračujícím tlakem ruské armády. Současně potřebuje stále větší množství prostředků protivzdušné obrany a munice a její obranné schopnosti zůstávají výrazně závislé na zahraniční pomoci.

Chmarův předchůdce Fedorov po svém odvolání navíc otevřel politicky výbušnou debatu o fungování demokracie během dlouhé války. Dne 18. srpna položil otázku, zda může Rusko fakticky určovat, kdy budou Ukrajinci znovu volit své politické představitele, a vyzval k nalezení zákonného, bezpečného a realistického mechanismu pro obnovení plnohodnotného demokratického procesu.


Jeho dosavadní způsob uvažování ale naznačuje, kam chce obranu posunout. Po uvedení do funkce hovořil o nutnosti odstranit zbytečnou byrokracii, zrychlit rozhodování, posílit spojení mezi ministerstvem a frontou a rozšířit to, co už se na bojišti osvědčilo. V tom se skrývá možná největší úkol nového vedení. Ukrajina už nepotřebuje pouze další zbraň. Potřebuje systém schopný rychle rozhodovat, učit se a využívat omezené lidské i ekonomické zdroje efektivněji než mnohem větší protivník.

Jmenování Chmary proto není jen personální změnou na ministerstvu obrany. Je experimentem s otázkou, zda lze principy, které fungovaly u malých speciálních jednotek a při hlubokých úderech proti Rusku, převést na úroveň celé obranné mašinérie. 

Operace Pavučina ukázala, čeho může Ukrajina dosáhnout, když spojí zpravodajství, technologii, překvapení a přesně definovaný cíl. Řídit ministerstvo obrany je ale něco úplně jiného než připravit úspěšnou speciální operaci. Právě podle toho bude nakonec Jevhenij Chmara hodnocen. Nikoli podle počtu zničených ruských letadel nebo rafinerií, ale podle toho, zda dokáže z principu „levněji, rychleji a chytřeji“ vytvořit způsob fungování celé ukrajinské obrany.



Zdroje: 1. The National Interest – Who Is Ukraine’s New Defense Minister?⁠; 2, Ministerstvo obrany Ukrajiny – profil Jevhenije Chmary⁠; 3. Ministerstvo obrany Ukrajiny – Chmara o asymetrické strategii a operaci Pavučina⁠; 4. Prezident Ukrajiny – uvedení Jevhenije Chmary do funkce ministra obrany⁠; 5. Ministerstvo obrany Ukrajiny – profil Mychajla Drapatého⁠