Svátek má:
Alžběta
Politika
EU schválila osm obranných priorit. Společné nákupy dál váznou
Evropa vydala loni na obranu 418 miliard eur, ale jen 24 procent nákupů techniky bylo společných. Osm priorit zatím nepředstavuje nové zakázky.
Ilustrační foto
19.listopad 2026 - 03:57
Evropská unie chce zásadně změnit způsob, jakým její členské státy vyvíjejí a nakupují vojenskou techniku. Ministři obrany schválili 17. listopadu zprávu Evropské obranné agentury CARD 2026, která určuje osm oblastí pro budoucí spolupráci. Patří mezi ně raketové systémy, bezpilotní pozemní vozidla, obrana proti dronům, družicové technologie a zabezpečený vojenský cloud. Rozhodnutí však přichází v době, kdy evropské státy sice vydávají na obranu rekordní částky, ale většinu vojenského vybavení stále nakupují samostatně.
Nová zpráva odhaluje zásadní slabinu evropské obranné politiky. Státy se stále častěji shodují na tom, jaké vojenské schopnosti potřebují, ale při jejich pořizování postupují převážně podle národních zájmů. Výsledkem jsou rozdílné zbraňové systémy, složitější logistika, roztříštěná výroba a vyšší nároky na provoz. Evropa tak riskuje, že další stovky miliard eur nepromění v odpovídající společnou obranyschopnost.
Schválená zpráva CARD 2026 je výsledkem dvouletého hodnocení obranných potřeb členských států. Evropská obranná agentura v ní určila pět oblastí zaměřených na konkrétní bojové schopnosti a tři strategické podpůrné oblasti, bez nichž moderní armády nemohou účinně spolupracovat. První skupina zahrnuje střely s plochou dráhou letu, raketové dělostřelectvo dlouhého dosahu, modulární bezosádková pozemní vozidla, vícevrstvou obranu proti dronům a vývoj prostředků protivzdušné obrany dlouhého dosahu. Dalšími prioritami jsou družicové včasné varování a sledování, bezpečný evropský obranný cloud a strategická letecká přeprava. Tyto schopnosti mají omezit závislost evropských armád na kapacitách Spojených států a dalších partnerů.
Význam jednotlivých oblastí potvrzují zkušenosti z války na Ukrajině. Bezpilotní prostředky změnily způsob vedení bojové činnosti, dálkově naváděné zbraně ohrožují strategickou infrastrukturu a rychlé sdílení informací se stalo nezbytnou podmínkou účinné obrany. Moderní armáda přitom nepotřebuje pouze nové zbraně. Musí dokázat propojit radary, družice, komunikační systémy, velení, logistiku a vlastní jednotky. Pokud tyto prostředky nejsou kompatibilní, snižuje se účinnost společných operací bez ohledu na množství nakoupené techniky. Evropská obranná agentura proto zdůrazňuje, že spolupráce musí začít již při přípravě vojenských požadavků. Dosavadní praxe, kdy členské státy nejprve rozhodnou o vlastních nákupech a teprve následně hledají možnosti jejich propojení, podle zprávy nevede k dostatečným výsledkům.
Zásadní je však rozdíl mezi schválením priorit a skutečnou výrobou. Ministři obrany zatím neschválili osm konkrétních zbrojních programů s určenými rozpočty, hlavními dodavateli a termíny dodání. Evropská obranná agentura nyní doporučuje další analýzy, přípravu společných plánů a jednání členských států. Teprve následně se ukáže, které země budou ochotny vložit do jednotlivých projektů vlastní peníze, sjednotit technické požadavky a vzdát se části dosavadních národních preferencí. Zde leží skutečná překážka. Evropské vlády totiž sice podporují společné obranné cíle, ale současně chtějí chránit domácí výrobce, pracovní místa a vlastní rozhodování o vojenských zakázkách. Výsledkem mohou být komplikovaná jednání, která oddalují objednávky i samotné dodávky techniky.
Evropa utrácí rekordní miliardy. Společně nakupuje jen čtvrtinu
Rozsah evropských obranných výdajů je mimořádný. Podle údajů Evropské obranné agentury dosáhly výdaje 27 členských států EU v roce 2025 celkem 418 miliard eur. Proti předchozímu roku vzrostly o 20 procent a odpovídaly 2,2 procenta hospodářského výkonu Unie. Pro letošní rok agentura předpokládá další zvýšení na 454 miliard eur, tedy přibližně 2,4 procenta HDP. Investice do obranných schopností mají dosáhnout 163 miliard eur. Vysoké výdaje však samy o sobě neznamenají odpovídající efektivitu. V roce 2025 představovaly nákupy vojenského vybavení přibližně 115 miliard eur, ale pouze 24 procent této částky připadalo na společné pořizování techniky.
Jinými slovy, přibližně tři čtvrtiny výdajů na vojenské vybavení nebyly součástí společných nákupů. To samo o sobě neznamená, že každý národní nákup je chybný. Dokládá to však rozsah prostoru, v němž by lepší koordinace mohla přinést hospodářské i vojenské výhody. Jednotlivé armády pořizují rozdílné typy obrněných vozidel, dělostřeleckých systémů, radarů a další techniky. Odlišné technické parametry komplikují společnou údržbu, zásobování náhradními díly, výcvik i logistickou podporu. Roztříštěná poptávka současně ztěžuje plánování evropským výrobcům. Pokud podnik nemá jistotu dlouhodobých objednávek, obtížněji rozhoduje o rozšiřování kapacit a investicích do nových výrobních zařízení.
Společné zakázky by mohly přinést větší výrobní série, předvídatelnější objednávky a v některých případech také nižší jednotkové ceny. Neméně důležitá je možnost sjednotit technické standardy a zajistit jednodušší spolupráci armád při společných operacích. Ani společné nákupy však automaticky nezaručují úspory. Rozsáhlé mezinárodní projekty mohou být zatěžovány odlišnými požadavky armád, spory o rozdělení výroby a zdlouhavým rozhodováním. Pokud se státy nedohodnou včas, může společný program nakonec stát více než původně plánované národní projekty. Proto Evropská obranná agentura požaduje změnit celý způsob plánování. Spolupráce nemá být dodatečnou možností, ale jednou z prvních posuzovaných cest k dosažení potřebných vojenských schopností.
Ministři obrany zároveň schválili zvýšení rozpočtu agentury na rok 2027 o 8,7 procenta na 78 milionů eur. Jde však o prostředky na její fungování a podporu spolupráce, nikoli o financování všech osmi nových oblastí obranného rozvoje. Skutečné náklady případných programů budou mnohonásobně vyšší a budou záviset především na rozhodnutí jednotlivých států. Tento problém získává další rozměr v souvislosti se stavem evropských veřejných financí. Podzimní prognóza Evropské komise předpokládá další růst zadlužení členských zemí a zvyšování nákladů na jeho obsluhu. Vlády současně potřebují investovat do energetiky, infrastruktury, zdravotnictví a dalších veřejných služeb.
Vyšší obranné výdaje tak představují nejen bezpečnostní, ale také významné rozpočtové rozhodnutí. Každá miliarda musí být posuzována podle skutečného přínosu, nikoli pouze podle toho, zda zvyšuje podíl obrany na HDP. Evropa dnes nemá zásadní problém pouze v nedostatku obranných prostředků. Musí především prokázat, že dokáže rekordní výdaje účinně využívat. Pokud budou státy dál pořizovat převážně národní systémy bez dostatečné koordinace, může se zvyšování rozpočtů proměnit v další nákladné prohlubování technické roztříštěnosti.
České firmy mají technologie. Rozhodne přístup k zakázkám
Pro Českou republiku představuje nový evropský obranný přezkum významnou průmyslovou příležitost. Tuzemské podniky působí v oblasti radarů, vojenské elektroniky, komunikačních systémů, pozemní techniky, munice a bezpilotních prostředků. Několik těchto oblastí patří mezi nové evropské priority. Konkrétním příkladem je mezinárodní cvičení Drone Shield 2026, které česká armáda uspořádala ve vojenském prostoru Březina u Vyškova a na specializovaném polygonu v Lipníku nad Bečvou. Podle Armády ČR se do letošního ročníku zapojilo 49 společností působících v protidronových technologiích a dalších 24 společností testujících bezosádkové pozemní systémy. Cílem bylo prakticky ověřit nové prostředky detekce, sledování a zneškodňování dronů i možnosti využití pozemní robotiky. Takové zkušenosti mohou českým podnikům pomoci při zapojování do budoucích evropských programů. Samotná účast na testování ovšem nezaručuje získání výrobních zakázek.
Na tento problém začíná reagovat také české Ministerstvo průmyslu a obchodu. Na semináři uspořádaném 6. listopadu představilo možnosti většího zapojení domácích společností do evropských obranných projektů. Ministerstvo upozornilo, že firmy budou muset aktivněji vytvářet mezinárodní konsorcia a soutěžit o evropské prostředky. Pouhá schopnost dodat jednotlivé komponenty nemusí být dostatečná. Důležité bude také vedení společných vývojových projektů a schopnost získávat zakázky s vysokou přidanou hodnotou. Významnou roli mají hrát Evropský obranný fond, Program pro evropský obranný průmysl a nové iniciativy na podporu inovací. Ty mohou českým podnikům otevřít přístup k výzkumu, vývoji a rozšiřování výrobních kapacit. Ani zde však není možné automaticky předpokládat, že evropské peníze budou rovnoměrně rozděleny mezi členské státy.
Velké nadnárodní programy mohou posílit především postavení nejsilnějších evropských zbrojních skupin. Ty disponují kapitálem, výzkumnými kapacitami i zkušenostmi s vedením rozsáhlých mezinárodních projektů. Menší výrobci z České republiky proto mohou zůstat pouze subdodavateli, pokud se nedostanou již do počátečních fází přípravy technických požadavků a vývoje. Z hospodářského hlediska jde o zásadní rozdíl. Podnik podílející se na vývoji klíčové technologie má větší možnost ovlivňovat její další využití a získávat dlouhodobé zakázky. Subdodavatel jednotlivých dílů zůstává více závislý na rozhodnutí hlavního výrobce.
Česká vláda by proto měla propojit své obranné plánování s průmyslovou strategií. Nestačí rozhodovat pouze o tom, jakou techniku potřebuje armáda nakoupit. Stejně důležité je určit, v jakých technologických oblastech může domácí průmysl nabídnout vlastní vývoj, výrobu a dlouhodobý servis. Samostatnou otázkou je koordinace s NATO. Evropské programy musí odpovídat aliančním potřebám a neměly by vytvářet zbytečné duplicity. Pro českou armádu je schopnost společného působení se spojenci zásadní a případné evropské projekty ji musí posilovat.
Zpráva CARD 2026 tak otevírá důležitou otázku nejen pro Brusel, ale také pro Prahu. Česká republika může z evropské obranné spolupráce získat nové technologie, zakázky a průmyslové kapacity. Stejně tak však může dál převážně nakupovat zahraniční techniku a podílet se na jejím vývoji jen okrajově. Rozhodující bude schopnost vlády, armády a domácích podniků prosadit konkrétní zapojení do připravovaných projektů. Schválení osmi obranných priorit představuje pouze začátek. Skutečným měřítkem úspěchu budou konkrétní smlouvy, výrobní kapacity, termíny dodání a výsledné náklady. Evropa již prokázala ochotu vydávat na obranu stále více peněz. Nyní musí ukázat, že je dokáže proměnit ve společné vojenské schopnosti, nikoli pouze v další národní zakázky a nové administrativní struktury.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Armáda ČR – Drone Shield 2026 a testování moderních technologií; 2. Evropská obranná agentura – Ministři schválili osm oblastí spolupráce; 3. Evropská obranná agentura – Kompletní zpráva CARD 2026; 4. Evropská obranná agentura – Obranné výdaje EU v letech 2025 a 2026; 5. Ministerstvo průmyslu a obchodu – Příležitosti evropské obrany pro české firmy; 6. Ministerstvo průmyslu a obchodu – Seminář Cesta českých firem do evropských projektů
KOMENTÁŘ: Petr Sak





















