Nahrávka rozhovoru mezi maďarským ministrem zahraničí Péterem Szijjártóem a šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem se dostala na veřejnost pouhých dvanáct dní před parlamentními volbami v Maďarsku. Materiál zveřejnily investigativní platformy a podle dostupných informací pochází ze srpna roku 2024. Samotný obsah rozhovoru i jeho interpretace se okamžitě staly předmětem politických debat, ještě výrazněji však rezonuje načasování zveřejnění.

Podobné případy vždy vyvolávají otázky, zda jde o čistě novinářskou práci, nebo o účelové načasování s možným dopadem na voliče. V prostředí, kde jsou média i politika silně propojené s geopolitickými tématy, působí zveřejnění starší nahrávky těsně před volbami přinejmenším kontroverzně. Právě tento moment se stal hlavním bodem kritiky řady politických komentátorů.

Na situaci zareagoval i publicista Pavel Šik, který upozorňuje na podezřelé načasování celé kauzy a zpochybňuje původ úniku. Současně rozvíjí širší kritiku sankční politiky Evropské unie a její aplikace vůči ruským podnikatelům a jejich okolí.

Podle Šika působí celý případ jako součást širšího politického tlaku, který se neomezuje pouze na samotnou nahrávku, ale souvisí i s dlouhodobými rozpory mezi Maďarskem a evropskými institucemi. Kritizuje také to, co označuje za rozpor mezi sankcemi a reálnou obchodní praxí.


Když jsem si přečetl, že s odposlechem ze srpna 2024 (!) přišly ‚investigativní novináři ze serverů The Insider a VSquare‘ 12 dnů před maďarskými volbami, vzpomněl jsem si, jak reportér VSquare chtěl po atentátu na Fica zařadit v médiích prakticky okamžitě atentátníka do polovojenské nacionalistické skupiny Slovenští branci, což se teda moc neuchytilo, protože se ukázal jako příznivce Progresivního Slovenska.

Na článku České televize i Rozhlasu mi opravdu dost vadí, že tam vůbec není uvedeno, kdo přesně je ta osoba, kterou Lavrov žádal vyjmout ze sankčního seznamu a která byla nakonec po právu vyjmuta.

Ta dotyčná Gulbahor Ismailová pracuje dle zdrojů jako gynekoložka na klinice v uzbeckém Taškentu. Kvůli tomu, že je sestrou Ališera Usmanova, ruského miliardáře uzbeckého původu, proti němuž EU v únoru 2022 zavedla sankce, a kvůli tomu, že byla v době uvalení sankcí příjemkyní dvou rodinných fondů pro případ smrti bráchy, se tam ocitla také. Ty fondy ale nespravuje ona, mají své profesionální správce, navíc ona se dle zdrojů údajně vzdala jakýchkoli výhod z bráchova bohatství, aby byla ze seznamu vyškrtnuta.

Já osobně tyhle ruský boháče, kteří zbohatli zřejmě díky režimním kontaktům, nemusím. A Ališer díky tomu, že je v hutnictví, ocelářství a telekomunikacích, je určitě pod drobnohledem ruský vlády. Ale sankcionovat nějaký podniky kvůli tomu, že jejich stát vede válku, mi přijde absurdní a potom, co Spojený státy válku taky vedou, o to absurdnější.

Ale ok, beru, že Ukrajina je evropský spojenec a Evropa jí nějak chce pomoct a tak se snaží sankcionovat bohatý ruský lidi, aby ty pak tlačili na Putina a on toho konečně nechal. Každopádně přidat na seznam i sourozence těch lidí, kteří dle zdrojů pracujou jako obyčejní civilisti, je divný a EU už v mnoha případech musela couvnout.


Usmanov je doposud na seznamu, i když se bránil i u Evropského soudu. Ale o něj Lavrov nežádal. Každopádně tohle všechno v článcích chybí a ještě jedna podstatná věc, která dokresluje povrchnost celé téhle frašky.

Ališer Usmanov je na sankčním seznamu EU od února 2022 jako klíčový vlastník Metalloinvestu, největšího ruského výrobce železné rudy a světového lídra ve výrobě přímo redukovaného železa (DRI), kvůli tomu, že jako každá ruská firma financuje státní rozpočet.

Jenže Metalloinvest sice do Evropy neprodává surovou rudu, ale posílá zpracované produkty, právě ty DRI a nepřímo i ocelářské polotovary, na které se vztahují přechodné výjimky platné až do září 2028.

Absurditu celé frašky korunuje fakt, že v roce 2024 dovezla EU z Ruska přes 5,3 milionu tun ocelových produktů za více než 2,5 miliardy eur a 585 tisíc tun právě DRI. V roce 2025 za bývalé vlády pak Česká republika sama nastavila historický rekord 830 tisíc tun ruské oceli, o 76 procent více než rok předtím, za téměř 10 miliard korun, a to navíc ještě v době, kdy český ocelářský průmysl klesl za posledních 10 let o více než 50 %.

Jinými slovy EU sankcionuje Usmanova jako fyzickou osobu, sankcionuje i jeho sestru, ale jeho produkci nakupuje dál ve velkém. A nyní na základě britských odposlechů starých rok a půl se snaží odstřelit jednu evropskou vládu kvůli tomu, že se nechová jako ostatní pokrytci a hájí zájmy vlastní země,“ okomentoval situaci a dění kolem nadcházejících parlamentních voleb v Maďarsku na sociální síti Facebook publicista Pavel Šik.