Když americký prezident Donald Trump přiletěl do Pekingu, mnozí očekávali hlavně další obchodní divadlo. Cla, čipy, technologie, ropa, Írán, exporty a nekonečné fotografie státníků pod rudými prapory. Jenže čínský prezident Si Ťin-pching udělal něco, co v diplomatickém jazyce znamená téměř poplach. Hned v úvodní části summitu posunul do středu jednání Taiwan a otevřeně řekl, že špatné zacházení s touto otázkou může vést ke „střetům a konfliktům“ mezi Spojenými státy a Čínou.  

To není obyčejná věta do tiskového komuniké. V řeči čínského vedení jde o mimořádně tvrdé upozornění. Peking totiž dlouhodobě považuje Taiwan za své území a zároveň sleduje stále intenzivnější americkou vojenskou podporu ostrovu. Právě proto se během posledních let Taiwan změnil z regionálního problému v možná nejnebezpečnější geopolitickou rozbušku planety. A Si Ťin-pching nyní Trumpovi v podstatě sdělil, že pokud Washington překročí červenou linii, může svět sklouznout do krize, která už nebude připomínat obchodní válku, ale střet dvou jaderných mocností.  


Západní publikum často nechápe, proč je Taiwan pro Čínu tak citlivý. V evropské debatě bývá ostrov prezentován hlavně jako prosperující demokracie vyrábějící polovodiče. Jenže v Pekingu je situace vnímána úplně jinak. Čínské vedení mluví o nedokončeném sjednocení země po občanské válce a o symbolu národní suverenity. Proto čínská diplomacie opakuje, že právě Taiwan je „nejdůležitější otázkou“ vztahů mezi Washingtonem a Pekingem. Tuto formulaci Si Ťin-pching používá opakovaně už měsíce a nynější summit ji jen dramaticky zesílil.  

Trump se přitom dostává do velmi zvláštní pozice. Na jedné straně potřebuje působit tvrdě vůči Číně, protože americká politika je dnes vůči Pekingu téměř jednotně konfrontační. Na druhé straně si dobře uvědomuje, že skutečný konflikt kolem Taiwanu by mohl zničit světovou ekonomiku během několika týdnů. Taiwan totiž není jen geopolitický symbol. Je to také centrum výroby pokročilých čipů, bez kterých dnes nefunguje prakticky nic od automobilů až po umělou inteligenci.

A právě zde začíná nejzajímavější paradox celé schůzky. Obě mocnosti veřejně mluví o spolupráci, ale současně se připravují na možnost budoucího střetu. Američané posilují vojenskou přítomnost v Indo Pacifiku, Japonci otevřeně hovoří o riziku války a Čína dramaticky navyšuje vojenské manévry v okolí ostrova. V zákulisí se navíc stále častěji mluví o tom, že Washington i Peking už nehledají definitivní řešení, ale spíše způsob, jak konflikt oddalovat.  

Evropa přitom působí téměř jako divák sledující tenisový zápas gigantů. Přitom případný konflikt o Taiwan by ekonomicky zasáhl právě evropský průmysl možná tvrději než Spojené státy. Automobilky, elektronika, logistika i energetické trhy by se během krátké doby dostaly do chaosu. Přesto evropská debata často sklouzává k moralizování místo realistického hodnocení rizik.


Trump zároveň ukazuje svůj typický styl. Sází na osobní chemii a spektakulární summitovou diplomacii. Jenže Si Ťin pching působí jinak. Trpělivě, systematicky a s dlouhodobou strategií. A právě zde může být největší problém Washingtonu. Čína totiž nevnímá Taiwan jako epizodu jednoho volebního období. Peking jej chápe jako otázku desítek let a možná i historického odkazu samotného Si Ťin-pchinga.

Celý summit tak připomíná zvláštní divadelní scénu. Kamery snímají úsměvy, bankety a potřásání rukou, ale pod povrchem zaznívá jedno z nejvážnějších varování posledních let. A svět si pomalu začíná uvědomovat, že budoucnost globální stability se možná nebude rozhodovat na Ukrajině ani na Blízkém východě, ale v úzkém pásu moře mezi Čínou a Taiwanem.  



Zdroje: 1. Washington Post: Xi warns Trump that mishandling Taiwan could spark conflicts; 2. Reuters: Trump and Xi begin Beijing talks with Taiwan in focus; 3. The Guardian: Xi and Trump open summit talks in Beijing; 4. South China Morning Post: Beijing puts Taiwan front and centre before summit; 5. The Straits Times: Taiwan issue dominates Trump Xi summit