Český sport se dostal do zvláštního stavu. Na papíře existují akční plány, dotační výzvy, programy, opatření, harmonogramy i priority. Stát dál rozděluje veřejné peníze, Národní sportovní agentura připravuje roční dokumenty a vláda je schvaluje. Chybí však základní odpověď na otázku, podle jaké dlouhodobé strategie se český sport po skončení roku 2025 vlastně řídí.

Původním strategickým rámcem byla „Koncepce podpory sportu 2016 až 2025, SPORT 2025“, kterou připravilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tento dokument měl být páteří sportovní politiky státu. Měl nastavit podporu pohybových aktivit, sportu dětí a mládeže, klubů, infrastruktury, reprezentace, trenérů, dobrovolníků i transparentního financování. MŠMT samo uvádělo, že koncepce má narovnávat podmínky pro pohybové aktivity všech obyvatel bez rozdílu talentu, věku, původu, handicapu nebo sociálního postavení.  

Podstatné je, že koncepce neměla zůstat jen obecným textem. Národní sportovní agentura na svém webu uvádí, že SPORT 2025 definoval čtyři dvouleté akční plány, jejichž prostřednictvím se měly strategické cíle postupně rozpracovávat a naplňovat.  

A právě zde začíná hlavní rozpor. Akční plán měl být nástrojem koncepce. Neměl ji nahrazovat. Měl z ní vycházet, rozpracovávat její cíle a umožnit kontrolu, zda se desetiletá strategie skutečně plní. Jenže v průběhu let se tento vztah začal rozvolňovat.

Kde se přerušila návaznost

První akční plán pro období 2018 až 2019 ještě odpovídal původní logice. MŠMT jej prezentovalo jako konkrétní opatření, kterými chce postupně plnit cíle koncepce SPORT 2025. Mezi opatření patřilo například zavedení rejstříku sportovců.  

Také další akční plán pro období 2020 až 2021 formálně navazoval na SPORT 2025. Stále šlo o dokument, který měl být součástí širší strategické stavby. Jenže právě v této době se zásadně změnil institucionální rámec. Vznikla Národní sportovní agentura (NSA), která začala přebírat oblast podpory sportu od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. NSA sama uvádí, že jako ústřední správní orgán postupně přejímala od MŠMT oblast poskytování podpory ve sportu.  

Tím vznikl první systémový problém. Koncepce SPORT 2025 byla připravena ještě pro dobu, kdy sport patřil pod MŠMT. Nepracovala s novou strukturou, ve které se hlavním aktérem stala Národní sportovní agentura. Stát tedy změnil institucionální uspořádání, ale nepřijal novou strategii, která by tuto změnu jasně popsala, vyhodnotila a zasadila do dalšího řízení.


To je pro další vývoj zásadní. Pokud stát nedokáže propojit akční plán s cílem koncepce, pak už nejde o skutečné strategické řízení. Jde o každoroční seznam úkolů, který může vypadat přehledně, ale ztrácí pevné měřítko, podle něhož lze posoudit výsledek.

Třetí rozpor spočívá v tom, že po roce 2021 se původní dvouletá logika začala vytrácet. Místo jasně navazujícího třetího dvouletého akčního plánu pro období 2022 až 2023 se systém posunul směrem k ročním akčním plánům. To může být administrativně pružnější, ale strategicky je to nebezpečné. Roční plán má řešit konkrétní kroky v daném roce. Nemůže nahradit dlouhodobou koncepci.

Akční plán na rok 2025 ještě výslovně pracoval s Koncepcí SPORT 2025 jako jedním ze zdrojů. Zároveň však už ukazoval posun k jinému způsobu řízení. Vedle koncepce vycházel také z programového prohlášení vlády a z plánu podpory pohybu dětí, žáků a studentů pro roky 2024 až 2028.  

Tím vznikla další otázka. Co je vlastně nadřazeným dokumentem? Desetiletá koncepce sportu? Programové prohlášení vlády? Plán podpory pohybu dětí ve školách? Roční akční plán NSA? Nebo dotační praxe samotné agentury?

Stát tím vytvořil více vrstev dokumentů, ale vazba mezi nimi není dostatečně jasná. Každý dokument má vlastní logiku, vlastní cíle a vlastní slovník. Dohromady však nevytvářejí srozumitelný systém, podle něhož by bylo možné říci, kam český sport směřuje.

Rok 2026 ukázal slabé místo celého systému

Největší problém se naplno ukazuje u akčního plánu podpory sportu na rok 2026. Tento dokument už vzniká po skončení platnosti Koncepce SPORT 2025. To samo o sobě není chyba, pokud by stát měl schválený nový strategický plán pro další období. Jenže veřejně dohledatelná situace ukazuje něco jiného.

Akční plán 2026 navazuje především na akční plán 2025 a na vyhodnocení akčního plánu 2024. Zároveň počítá se zachováním struktury stávajících neinvestičních výzev z roku 2025, včetně podpory nekompetitivního sportu dětí a mládeže.  

To znamená, že se systém fakticky řídí setrvačností. Rok 2026 navazuje na rok 2025, ten navazoval na rok 2024 a ten zase částečně na předchozí období. Jenže mezi tím skončila desetiletá koncepce, která měla být hlavním strategickým základem.

Právě zde je největší rozpor. Akční plán je ze své podstaty prováděcí dokument. Má převádět strategii do konkrétních opatření. Pokud však strategie skončila a nová není schválena jako základní rámec státní politiky ve sportu, akční plán začíná plnit roli, pro kterou není určen. Stává se náhražkou koncepce. A to je nebezpečné ze tří důvodů.

Za prvé, roční plán neumí odpovědět na dlouhodobé otázky. Neurčí, jak má vypadat český sport za pět nebo deset let. Neřekne, zda má stát více podporovat masový pohyb, výkonnostní sport, infrastrukturu, reprezentaci, školní sport nebo prevenci nemocí. Může vyjmenovat opatření, ale neumí sám nahradit strategickou volbu.

Za druhé, bez nové koncepce se hůře určuje, proč mají být peníze rozděleny právě takto. Pokud chybí základní plán s definicí cílových skupin a alokací finančních prostředků, pak se každoroční dotační rozhodování opírá spíše o pokračování dosavadního modelu než o jasně schválený nový směr.

Za třetí, bez měřitelných strategických cílů se obtížně hodnotí výsledek. Stát může říci, kolik peněz rozdělil. Může uvést, kolik programů vyhlásil. Může popsat, kolik opatření splnil. To ale stále neříká, zda se zlepšila pohybová aktivita dětí, dostupnost sportu pro rodiny, kvalita infrastruktury, práce klubů, transparentnost systému nebo výkonnost reprezentace.


Podobný problém se netýká pouze Národní sportovní agentury. Dopadá také na rezortní sportovní centra, protože i jejich činnost a financování mají být součástí širšího systému podpory sportu. NKÚ v jiné kontrole rezortních sportovních center výslovně pracoval s cíli Koncepce SPORT 2025 jako s měřítkem pro posouzení stavu a upozornil i na rozpor některých zjištění s cíli této koncepce.  

Tím se kruh uzavírá. Pokud se po roce 2025 ztratí základní strategický dokument, podle čeho se budou hodnotit nejen dotační programy NSA, ale i výdaje rezortních sportovních center? Podle ročního akčního plánu? Podle programu vlády? Podle staré koncepce, která už skončila? Nebo podle nové strategie, která měla přijít, ale veřejně se zatím neprojevila jako pevný schválený rámec?

Celý systém tak připomíná stav, kdy se staví další patro domu, ale není jasné, zda byl zkontrolován základ. Koncepce SPORT 2025 měla být vyhodnocena, aby bylo zřejmé, co fungovalo a co ne. Teprve potom měl vzniknout nový strategický plán. A teprve z něj měly vycházet další akční plány.

Místo toho český sport vstoupil do roku 2026 s ročním plánem, který pokračuje v dosavadních opatřeních, ale už nestojí na platné desetileté koncepci. To je hlavní slabina současného řízení sportu. Nejde o to, že by neexistovaly dokumenty. Dokumentů je dost. Problém je, že není jasné, který z nich je skutečným základem systému.

Český sport tak stojí před otázkou, které se stát nemůže vyhnout. Buď vznikne jasná nová strategie, navázaná na vyhodnocení SPORT 2025, se zřetelnými cíli, cílovými skupinami a financováním, nebo budou roční akční plány dál jen udržovat provoz systému bez skutečné odpovědi na otázku, jaký sport chce Česká republika podporovat a proč.