Turecko podniklo významný krok k vytvoření nového bezpečnostního uskupení mimo Severoatlantickou alianci. Parlament 5. listopadu schválil obrannou dohodu se Saúdskou Arábií a Pákistánem, podle níž bude ozbrojený útok na jednoho signatáře považován za útok na všechny tři. Ankara tak rozšiřuje své vojenské závazky do regionu, kde se střetávají zájmy Spojených států, Íránu, dalších blízkovýchodních mocností i Číny. Přestože turecká vláda zdůrazňuje slučitelnost smlouvy s členstvím v NATO, nové partnerství otevírá otázku, jak bude Ankara postupovat, pokud se zájmy jejích spojenců dostanou do rozporu.

Turecký parlament schválil takzvanou Mekkskou dohodu o společné obraně poměrem 279 hlasů proti 119. Dokument podepsali již 7. srpna turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán a pákistánský premiér Šáhbáz Šaríf. Parlamentní rozhodnutí otevírá cestu k dokončení ratifikace. Smlouva podle svého znění vstoupí v platnost po uložení poslední ratifikační listiny.

Šestnáctičlánková dohoda stanoví vzájemnou obrannou pomoc, výměnu zpravodajských informací, společná vojenská cvičení a spolupráci zbrojního průmyslu. Platí na dobu neurčitou, přičemž prvních deset let z ní nelze vystoupit. Teprve poté je možné členství ukončit s tříměsíční výpovědní lhůtou. Nejde tedy pouze o politickou deklaraci, ale o dlouhodobý bezpečnostní závazek.


NATO může čelit novým bezpečnostním komplikacím

Nejcitlivější otázkou zůstává vztah Turecka k Severoatlantické alianci. Útok proti Saúdské Arábii nebo Pákistánu automaticky neaktivuje článek 5 Washingtonské smlouvy, protože tyto země nejsou členy NATO. Ankara však současně přebírá vlastní závazek k jejich obraně. Mohla by se tak dostat do situace, kdy bude muset rozhodovat o vojenské pomoci v konfliktu, do kterého ostatní alianční státy nebudou chtít zasahovat.

Turecká opozice upozornila především na nebezpečí zapojení do bojů s jemenskými Húsíi nebo do případného konfliktu Pákistánu s Indií. Vládní představitelé tato rizika odmítají. Předseda parlamentního zahraničního výboru Fuat Oktay zdůraznil, že vyslání tureckých vojáků bude nadále vyžadovat samostatné parlamentní schválení. Samotná ratifikace tedy neznamená automatické nasazení armády.


Turecký ministr obrany Yaşar Güler již uvedl, že Ankara nepředpokládá zapojení svých jednotek do útočných operací proti Húsíům. Pomoc Saúdské Arábii se má soustředit především na protivzdušnou obranu, elektronický boj, vojenské technologie a sdílení zpravodajských informací. I taková podpora však může ovlivnit rozložení sil v regionu.

Dohoda výslovně zachovává dosavadní mezinárodní závazky signatářů. Právní slučitelnost s NATO proto není sama o sobě vyloučena. Politicky však vzniká složitější situace. Turecko bude muset rozhodovat, jak rozdělovat vojenské prostředky, průmyslové kapacity a diplomatickou podporu mezi různé spojenecké vztahy.

Saúdská Arábie omezuje závislost na Spojených státech

Nový pakt zapadá do širší proměny bezpečnostní architektury Blízkého východu. Saúdská Arábie dlouhodobě spoléhá na Spojené státy, ale zkušenosti s regionálními konflikty a nejistota americké zahraniční politiky ji vedou k hledání dalších partnerů. Turecko a Pákistán poskytují Rijádu možnost posílit obranu bez výlučné závislosti na Washingtonu.

Pro Ankaru představuje partnerství rovněž ekonomickou příležitost. Turecký zbrojní průmysl může získat další zakázky na bezpilotní prostředky, protivzdušné systémy, elektronický boj a vojenské technologie. Dohoda výslovně počítá se společným výzkumem, vývojem a výrobou. Konkrétní obchodní výsledky však budou záviset na budoucích kontraktech a investicích.


Pro Evropu, včetně České republiky, má vývoj především bezpečnostní a ekonomický význam. Stabilita Perského zálivu a Rudého moře ovlivňuje světový obchod, přepravu ropy a ceny energií. Zhoršení regionální bezpečnosti by mohlo zvýšit náklady evropského průmyslu. Současně bude důležité, zda nové závazky Turecka neomezí jeho schopnost podílet se na společných obranných úkolech NATO.

Schválení Mekkské dohody neznamená odchod Turecka ze Severoatlantické aliance ani vznik bloku namířeného proti Západu. Potvrzuje však širší trend, kdy regionální mocnosti vytvářejí vlastní bezpečnostní uskupení a usilují o větší nezávislost na Spojených státech. Rozhodující zkouškou nebude samotný podpis nebo ratifikace smlouvy, ale okamžik, kdy jeden z partnerů skutečně požádá o vojenskou pomoc. Teprve tehdy se ukáže, zda Ankara dokáže současně plnit závazky vůči NATO i novému obrannému uskupení.



Zdroje: 1. Reuters – Turkey’s parliament set to ratify defence pact with Saudi Arabia, Pakistan; 2. Associated Press – Turkish lawmakers approve a 3-nation defense pact; 3. Anadolu Agency – Turkish parliament approves Mecca joint defense pact; 4. The National – Úplné znění Mekkské obranné dohody; 5. NATO – Washingtonská smlouva, články 5, 6 a 8⁠