Svátek má: Ingrid

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Západ je Západ, východ je Východ

Zdeněk Zbořil: Západ je Západ, východ je Východ

V polovině šedesátých let minulého století vycházely v Literárních novinách a později i knižně (1964?) eseje Radoslava Seluckého, ekonoma a člena tehdy mladé generace okolo dnes utajovaného  Oty Šika, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Zdeněk Zbořil, politolog
2. listopadu 2022 - 04:20

Byly dnes neuvěřitelně populární (vydání LN se pohybovala v desetitisícových, později statisícových nákladech)  a  byly kamínkem v kaleidoskopu tehdejší politické publicistiky. Někteří z jejích autorů chtěli po roce 1989  pokračovat v popularizaci toho, co dodnes nazýváme „třetí cestou“, ale byli téměř všichni zapuzeni a nejrůznějšími způsoby dehonestováni.

Sám Selucký, který do té doby působil v Kanadě a uvažoval o svém působení na obnovené katedře politologie FFUK v Praze, ale necelé dva týdny před  zahájením své přednáškové činnosti nás opustil. Jeho kanadští a američtí studenti, kteří kvůli němu chtěli studovat v Praze se postupně ztráceli a s nimi odešla i jeho přednáška a seminář,  pro které v prvních transformačních dnech let devadesátých nebylo místo.

Jeho texty vznikaly v dobách tání šedesátých let minulého století a asi málokdo by si myslel, že bude ještě po půlstoletí možné se k nim vrátit. Inspirací by dnes mohlo být nadužívání emocionálně přeplněného pojmu „Západ“, bez kterého se dnes neobejde mnohé veřejné vystoupení všech možných českých a evropských politiků.

Pokud jde o jeho geografickou definici, pak je to dost jednoduché. Patří sem evropský poloostrov, který je zajímavý tím, že nemá svou východní hranici. Byla doba, kdy si i český prezident myslel, že by mohla být na hranici mezi Českou republikou a Slovenskem, později byla posunuta až za Karpatský oblouk, dnes věříme, že by mohla být až někde za hranicí mezi Ruskou federací a Ukrajinou.
 
Geografická definice evropského a euroatlantického prostoru je také jakž takž definována, i když americký prezident ve svém nástupním projevu oddělil „Anglosasy“ od všech ostatních. Eurocentrismus, který je ohlasem prusko-německých geopolitiků a britských politických geografů konce 19. a začátku 20. stol., je dnes spíše nakažlivou nemocí než reflexí současného světa. Selucký se ve svých esejích snažil pochopit, co dal Západ západu a Východ východu. Snad není marné pokusit se nalézt, co z tohoto historického dědictví je dnes stále ještě, i kdy asi už ne věčně zelené.



Jen od Velké francouzské revoluce dědil Západ velký ideál proměny člověka v občana, ale také hrůzy guillotiny  a utrpení „napoleonských válek“, které probíhaly na území od Pyrenejského poloostrova až někam do severní Afriky, východního Středomoří a za spálenou zemí někde za Moskvou. Vídeňský kongres 1815 tuto krvavou epizodu neukončil, jen se mu podařilo vytvořit model mezinárodních vztahů, kterému ještě na začátku 20. stol. dávali britští politici a historici jméno „koloniální imperialismus“. Všechny tři světové války dvacátého století byly vedeny ve jménu ideologií, božího požehnání a víry v technický pokrok a oslavy lidských práv. Výsledkem je dnešní schopnost hned několika senilních politických režimů vyvraždit lidský rod na planetě Země a znásilňování lidských práv ve všech i těch nejzapomenutějších koutech světa.

Pokusme se najít alespoň jeden příklad, zda všechno to trápení také nebylo k něčemu dobré. Na Ukrajině se sice ještě stále válčí, ve Spojených státech se lidé střílejí na náměstích, v ulicích a obecných školách častěji než na válečných polích. Ze Západu se podařilo exportovat ideologii nacionalismu, socialismu a komunismu, hybridní nacionální socialismus, španělský frankismus, italský a středoevropský fašismus, náboženskou nesnášenlivost a fanatismus.

Pokračovat bychom mohli ještě dále, ale hledejme alespoň nějakou úctyhodnou změnu k lepšímu. Před dvěma dny si česká a evropská média všimla, že z americké tajemné věznice na kubánském Guantanámu byl po osmnácti letech propuštěn vězeň obviněný z terorismu, který to celou dobu popíral. Pozoruhodné bylo, že za celá ta léta nebyl nikdy souzen, natož pak odsouzen. Na autority země, která se snaží vyvážet všelidské ideály pomocí nejničivějších zbraní do celého světa to není nijak úctyhodný výkon. Ale aspoň jednomu člověku se dostalo „západní“ svobody a  spravedlnosti, jak o ní mluvili i čeští a slovenští intelektuálové před téměř šedesáti lety. Snad by to Radka Seluckého, kdyby se toho dožil, také jako dnes nás potěšilo.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



Půjdete-li k volbám, koho budete volit ve druhém kole prezidentské volby?