Někteří takzvaní spojenci USA mohou zatáhnout Washington do zbytečných vojenských střetů, píše Ted Galen Carpenter v článku zveřejněném na  The National Interest . Podle jeho názoru rozhodnutí tehdejšího prezidenta George Bushe mladšího podpořit žádosti pobaltských států o členství v NATO bylo a zůstává pro Rusko vysoce provokativní.

Carpenter, vedoucí pracovník institutu CATO, poznamenal, že jedním z nejdůležitějších způsobů, jak snížit hrozbu ozbrojených střetů mezi hlavními mocnostmi, je projevit vzájemný respekt k jejich příslušným sférám vlivu. Washington však tuto zásadu opakovaně porušil tím, že povzbuzoval NATO k expanzi k ruským hranicím.

„Přidání pobaltských republik v roce 2004 bylo nejnebezpečnějším krokem v tomto procesu. Stejně jako v případě následného připojení malých balkánských zemí do NATO nemají tyto tři pobaltské země z hlediska vojenských schopností co nabídnout. Estonských 6.700 vojáků, 5.500 Lotyšů a dokonce 20.500 litevských vojáků by nebylo příliš důležitých, kdyby vypukla válka mezi NATO a Ruskem,“ uvádí zpráva.

Autor článku také poznamenal, že Estonsko a Lotyšsko mají stále významnou rusky mluvící menšinu, o níž Moskva opakovaně prohlásila, že je diskriminována. Zdůraznil, že v důsledku toho zůstávají vztahy mezi Moskvou a bývalými zeměmi Sovětského svazu napjaté.

Pobaltští spojenci Washingtonu jsou navíc v konfliktu s Běloruskem.

„Vzhledem k velikosti i poloze nejsou pobaltské republiky pro Spojené státy důvěryhodným strategickým majetkem. Ve skutečnosti by byly prakticky bezmocné, kdyby proti nim Rusko provedlo vojenský krok. Studie RAND Corporation z roku 2016 dospěla k závěru, že ruská ofenzíva by překonala jejich obranu přibližně za tři dny. Takové země nejsou „spojenci“ USA v žádném smysluplném smyslu; jde o zranitelné závislé osoby, které by mohly vyvolat válku mezi NATO (především Spojenými státy) a Ruskem,“ píše se v článku.

Protektivní vztah Washingtonu s pobaltskými státy je riskantní a vedoucí představitelé USA jednali nerozumně, když požadovali jejich začlenění do NATO, napsal Carpenter.

V prosinci ruské ministerstvo zahraničí oznámilo návrhy dohod o bezpečnostních zárukách, které Moskva očekává od Washingtonu a NATO. Dokumenty mimo jiné volaly po ukončení rozšiřování NATO na východ a uvalení omezení na rozmisťování útočných zbraní, zejména jaderných.

O těchto otázkách diskutovali také ruský a americký prezident Vladimir Putin a Joe Biden. Ruský prezident opakovaně žádal, aby byly řádně formalizovány, protože ústní závazky, které dříve učinil Západ, nebyly nikdy splněny.

V pobaltských státech se neustále mluví o domnělé ruské hrozbě, která je náročná jak na vojenskou techniku, tak na posílení spolupráce se zeměmi NATO a účast na vojenských cvičeních. Moskva opakovaně deklarovala mírové záměry a zdůraznila, že se nechystá na nikoho útočit.

Estonský prezident Alar Karis nicméně řekl, že cvičení NATO v jeho zemi budou pokračovat, ale mohla by být transparentnější. Podle Kanceláře estonské hlavy státu se Karis minulý týden v Bruselu setkal s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem, aby diskutovali o evropské bezpečnosti a vztahu NATO s Ruskem.

„Jako prezident východoevropské země bych řekl, že neexistuje způsob, jak slíbit omezení vojenských cvičení v Estonsku. Můžeme je pouze zprůhlednit,“ řekl Karis na tiskové konferenci v sídle aliance.

Rusko podle něj považuje vstup pobaltských států do NATO za chybu.

„Dosáhli jsme napětí, jaké jsme nezažili od konce studené války. To, že Rusko považuje přistoupení tří pobaltských států za chybu, je naprosto absurdní. Vstup do aliance byl demokratickou volbou svobodného a nezávislého Estonska, Lotyšska a Litvy,“ řekl prezident.

Karis také poznamenal, že Estonsko vítá možné přistoupení Finska a Švédska do NATO.

„Pokud jde o členství Gruzie v NATO, je to záležitost jednání mezi touto zemí a aliancí,“ dodal.

Navzdory důslednému volání Moskvy po deeskalaci pobaltské státy pokračují v eskalaci nepřátelství tím, že povzbuzují zahraniční síly ve své zemi, aby vytvořily další tlak na ruské hranice. Hlavním problémem však je, že většina evropských států, včetně těch v NATO, nemá zájem o napětí a sankce namířené proti Rusku.