Ve středečním stanovisku našeho institutu k tomuto úžasnému a téměř nepředstavitelnému (a ať se teď nikdo nevychloubá tím, že to s jistotou věděl) výsledku, jsme napsali, že „česká politika vsadila před volbami až příliš na jednu stranu, a teď bude pro ni nelehké své různé věty opravovat“. Velmi jsme se při psaní tohoto stanoviska přeli o to, jestli nemáme slova „různé věty“ nějak specifikovat. Zejména jestli není třeba připomenout neuvěřitelné výroky pana „poradce“ Koláře v úterním Právu, že lid má právo „autokratického“ prezidenta „smést“.

V různých mediálních rozhovorech jsem již před volbami naznačoval, že po případném vítězství Trumpa očekávám rychlou změnu názorů a postojů našich médií, našich mediálních komentátorů a řady našich politiků. Že to nastane tak rychle, už druhý den, jsem však opravdu nečekal. Vidím, že jsem naivní a že si myslím, že jsou lidi lepší než jsou.

Deník Právo v den voleb uveřejnil rozhovor s bývalým českým velvyslancem v USA Petrem Kolářem. Ten v něm zopakoval známý výrok tehdy ještě neprezidenta Petra Pavla, že je Trump „odpudivá lidská bytost“ a k tomuto výroku se ještě v úterý přihlásil. Svou čtvrteční zprávu o výsledku voleb uvedl tento deník obřím nadpisem na první stránce „Velký Trumpův návrat“. Najednou je Donald Trump persona grata, najednou je ukazován ve velmi přívětivých fotografiích, najednou jsou – ve večerních zprávách České televize – jeho nadšenými stoupenci krásní, skvěle oblečení mladí lidé, nikoli bezdomovci a „desperáti“ (nebo dezoláti) všeho druhu, jak to bylo donedávna. Najednou je hlavní komentář uveden nadpisem „Ukázala se síla trumpismu“. Mluvil do úterní noci někdo o trumpismu? A o tom, že má trumpismus „nějaké opodstatnění“?

MfD, kde se antitrumpovština tolik neprojevovala, na první stránce připomíná „Velký comeback“ a její komentář na téže stránce má název „Zhroutil se model elitářských snobů z Washingtonu“. Opakuje se listopad 2016. Tehdy byli u nás před volbami také všichni protitrumpovští, ale hned po volbách se znovu přimkli k americkému velvyslanectví v Praze. Nejsem pro rozdmýchávání nevraživosti v česko-amerických vztazích, ale neměli by všichni tito, najednou trumpovci alespoň chvíli počkat? A zpytovat svědomí?

Přesto jsou někteří, kteří si stojí za svým. Ty by bylo třeba pochválit. Totálně zdiskreditovaný liberální, přesněji extrémně levičácký, deník The New York Times hned po volbách napsal, že Trump „proti svým politickým oponentům použije vojenskou sílu“ a že „rozdrtí nezávislost ministerstva spravedlnosti“. To jsou výroky o člověku, který už prezidentem čtyři roky byl a nic takového neudělal. To je neuvěřitelně drzé. Náš velký „amerikanista“ Tomáš Klvaňa, který pracoval i pár týdnů u nás na Hradě, je koncepčnější. Podle něj je „Trumpovo vítězství geopolitická katastrofa“. Já jsem se s ním sice na Hradě po pár týdnech rychle rozloučil, ale i teď si vyčítám, že jsem dopustil, aby tam vůbec přišel.

Snad si zaslouží pár slov i Kamala Harrisová. Nadpis jednoho z dnešních článků u nás říká, že jí „podrazilo nohy kdeco“. Já bych řekl, že nikoli kdeco, podrazilo jí nohy to, že byla téměř čtyři roky pod Bidenem zcela neviditelná a že se jí to v prezidentské kampani nepodařilo zvrátit. Ona byla jen přáním antitrumpovců, sama žádný politický obsah neměla.

Mimochodem, dnes, kdy píšu tuto glosu, je 7. listopadu, tedy den zahájení Velké říjnové socialistické revoluce v tehdejším carském Rusku. Kulaté výročí to sice není, je to 107 let, ale připomenout bychom si to měli. Teď sice žádná velká revoluce nezačíná, ale krokem k lepšímu světu se americké volby stát mohou.