Vlády si během let levných peněz zvykly, že další miliardy dluhu nejsou okamžitým problémem. Dluhopisový trh jim nyní připomíná, že účet nezmizel. Jen byl odložen.

Výnos třicetiletého amerického státního dluhopisu ve čtvrtek vystoupal až na 5,444 procenta, nejvýše od roku 2004. Desetiletý výnos se pohyboval kolem 5,16 procenta. Podobný tlak je vidět i jinde. Německý desetiletý Bund se tento měsíc krátce dostal nad 3,5 procenta, nejvýše za 17 let, a japonský desetiletý výnos vystoupal na maximum od roku 1996.

Za růstem výnosů nestojí jediná příčina. Americká ekonomika zůstává silná, inflační tlaky znovu rostou a drahé energie zvýšily obavy z dalšího zpřísňování měnové politiky. Současně však investoři požadují vyšší odměnu za to, že mají desítky let financovat státy s vysokými dluhy a stále většími výdajovými potřebami. Dlouhé splatnosti tuto nervozitu ukazují nejzřetelněji.

Pět procent už není výjimka

Americký federální dluh letos překročil 40 bilionů dolarů. Mnohem širší problém ukazuje Fitch. Veřejný dluh vyspělých ekonomik má do konce roku 2026 dosáhnout 75,8 bilionu dolarů, tedy 104 procent jejich společného HDP. Před dvaceti lety činil 26 bilionů dolarů a 68 procent HDP.


Dopad už není omezen na ministerstva financí. Americké třicetileté hypoteční sazby se dostaly k sedmi procentům, přibližně o procentní bod výše než před současným válečným a energetickým šokem. Vyšší státní výnosy zároveň zdražují financování firem a vytvářejí konkurenci akciím i dalším investicím. Není přitom správné tvrdit, že trhy už odmítají americký dluh. Poptávka existuje a silný hospodářský růst zatím pomáhá vyšší úroky absorbovat. Jen cena, za kterou jsou investoři ochotni vládám půjčovat, prudce vzrostla. Tato cena je pro veřejné rozpočty rozhodující.

Evropa dostává drahý účet

Německo letos očekává rekordní objem federálních výpůjček 525,5 miliardy eur a příští rok ještě více. Velkou část tvoří refinancování starších závazků, další peníze potřebují zvláštní fondy a nové výdajové programy. Když rostou výnosy, zdražuje i tato obrovská finanční operace.

Ještě ostřeji je problém vidět ve Francii. Rozdíl mezi výnosem francouzského a německého desetiletého dluhopisu se dostal na 104 bazických bodů, poprvé od dluhové krize eurozóny v roce 2012. Investoři požadují vyšší prémii kvůli rozpočtovému deficitu, politické nejistotě a pochybnostem o schopnosti Paříže veřejné finance stabilizovat. Náklady na obsluhu dluhu se už ve Francii staly největší rozpočtovou položkou. Vláda očekává, že letos zaplatí kvůli vyšším sazbám o 4,5 miliardy eur více, než plánovala, a příští rok se dodatečný účet zvýší přibližně o dalších deset miliard.


Česko před světovou cenou peněz neuteče

Česká republika není ve stejné dluhové situaci jako Francie nebo Spojené státy. Bylo by ale chybou z toho vyvozovat, že globální růst výnosů může ignorovat. Cena českého státního dluhu nevzniká izolovaně. Investor porovnává české dluhopisy s německými, americkými nebo dalšími bezpečnými aktivy. Pokud výrazně vzroste výnos velkých světových ekonomik, roste tlak i na cenu financování menších států.

Stejný mechanismus dopadá na firmy a domácnosti. Vyšší dlouhodobé sazby mohou brzdit zlevňování hypoték, zdražovat podnikové investice a zvyšovat náklady státního refinancování ve chvíli, kdy Česko řeší obranné výdaje, důchody, infrastrukturu a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.


Pak bude stále větší část veřejných peněz mizet v úrocích za rozhodnutí učiněná před lety. Vlády mohou zvyšovat daně, škrtat výdaje nebo dál půjčovat. Žádná z těchto možností ale nezruší základní změnu, kterou dluhopisový trh ukazuje. Éra, kdy bylo možné rychle rostoucí dluh financovat téměř zadarmo, skončila. Teď se začíná počítat účet.