SPD přišla o zastoupení v několika významných městech. V Praze získala její společná kandidátka s dalšími subjekty přibližně 3,5 procenta hlasů a ztratila všechny tři dosavadní zastupitele. Motoristé obdrželi 2,91 procenta a na magistrát se rovněž nedostali. V Brně skončila SPD se ziskem 3,87 procenta, Motoristé získali 2,69 procenta. Ani jedna strana zde nebude zastoupena v městském zastupitelstvu.

V Ostravě SPD se 4,55 procenta přišla o všech sedm dosavadních mandátů. Motoristé zde naopak dosáhli 7,72 procenta a získali pět zastupitelů. Jejich kandidátku vedl poslanec Matěj Gregor, který patří k mladším viditelným představitelům strany. Rozsah oslabení SPD dokládají celostátní výsledky. Podle ČTK získali kandidáti navržení hnutím 166 komunálních mandátů oproti 492 v roce 2022. Žádný ze sedmnácti senátních kandidátů SPD navíc nepostoupil do druhého kola. Motoristé vlastní senátní kandidáty vůbec nepostavili.


Několik známých tváří nemůže řídit celou politickou stranu

Personální zázemí může představovat jeden z hlavních problémů obou uskupení, přestože jejich situace není stejná. SPD existuje déle a má podstatně rozsáhlejší regionální struktury než Motoristé. Její celostátní politický obraz je však dlouhodobě spojen především s Tomiem Okamurou, Radimem Fialou a několika dalšími poslanci. Motoristé jsou veřejně spojováni zejména s Petrem Macinkou, Filipem Turkem a Borisem Šťastným. Další osobnosti postupně získávají viditelnost, jejich postavení ale zatím není srovnatelné s hlavními představiteli strany.

Rozdíly v personální základně dokládají také údaje Českého statistického úřadu. V komunálních volbách roku 2026 bylo evidováno 4 122 kandidátů navržených SPD a 1 116 kandidátů navržených Motoristy. Pro srovnání, hnutí ANO navrhlo 7 583 kandidátů. Nejde o počty členů jednotlivých stran, ale o jeden z ukazatelů jejich schopnosti sestavovat kandidátky a získávat spolupracovníky v regionech.

Na tento problém u Motoristů upozorňovali politologové již před volbami. Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v září uvedl, že strana nemá dostatečně vybudovanou organizační strukturu ani početnou členskou základnu. Kandidaturu ministrů Petra Macinky a Borise Šťastného v komunálních volbách, přestože předem avizovali, že případný mandát nepřevezmou, označil za důsledek nedostatku vlastních výrazných osobností. Taková volební strategie může zvýšit viditelnost kandidátky, současně však otevírá otázku, proč strana nedokáže nabídnout dostatek místních politiků, kteří by byli pro voliče stejně přesvědčiví.


Politická strana totiž nemůže dlouhodobě fungovat pouze jako marketingový projekt několika známých tváří. Potřebuje také starosty, zastupitele, krajské politiky, odborníky a osobnosti, které dokážou její politiku prosazovat bez neustálé podpory centrálního vedení. U Motoristů má nedostatek širokého personálního zázemí ještě jeden rozměr. Strana převzala odpovědnost za čtyři vládní pozice. Petr Macinka řídí ministerstvo zahraničí, Boris Šťastný zastává funkci ministra pro sport, prevenci a zdraví, Oto Klempíř vede kulturu a Igor Červený ministerstvo životního prostředí. Filip Turek vykonává funkci vládního zmocněnce a současně působí jako poslanec.

Vládní funkce spotřebovávají kapacitu hlavních lídrů

Výkon těchto funkcí vyžaduje značnou pracovní i politickou kapacitu. Stejní lidé přitom zůstávají hlavními reprezentanty strany při jednáních koalice, v médiích a při obhajobě jejího programu. Pro systematické budování regionálních organizací a vyhledávání nových osobností tak mohou mít podstatně méně prostoru.

Na toto riziko upozorňoval již před vstupem Motoristů do vlády bývalý prezident Václav Klaus. Svému někdejšímu spolupracovníkovi Petru Macinkovi doporučoval, aby strana nejprve vybudovala vlastní organizaci a nespěchala do vládních funkcí. Macinka však tuto úvahu odmítl. Pro Novinky v srpnu uvedl, že účast ve vládě považuje za nesrovnatelně důležitější než sestavování komunálních kandidátek v jednotlivých obcích.

Tady může ležet podstata problému. Motoristé se rozhodli přednostně investovat svou omezenou personální kapacitu do celostátního vládnutí. To jim umožňuje ovlivňovat státní politiku, současně však vytváří riziko, že organizační rozvoj strany nebude držet krok s jejím politickým postavením.


Obě strany navíc stojí vedle mnohem silnějšího hnutí ANO, které disponuje rozsáhlejší regionální sítí a zkušenými komunálními politiky. Babišovo hnutí dokáže významnou část své politické komunikace zajistit prostřednictvím vlastních starostů, zastupitelů a místních organizací. Menší koaliční partneři jsou ve větší míře odkázáni na své celostátní představitele.

Říjnové volby proto otevírají dvě odlišné, ale vzájemně propojené otázky. První se týká ztráty protestního potenciálu po vstupu do vlády. Druhá je organizační a možná ještě důležitější: mají SPD a Motoristé dostatečně širokou personální základnu, aby mohly dlouhodobě fungovat jako celostátní politické strany? Ani výrazný předseda, několik ministrů a pravidelná mediální přítomnost totiž nemohou nahradit fungující regionální struktury.

Pokud se oběma uskupením nepodaří vybudovat širší okruh důvěryhodných osobností, mohou nadále získávat pozornost v celostátní politice, ale jen obtížně ji přeměňovat ve stabilní zastoupení v obcích a městech. Zda jde především o nedostatek nových lidí, nebo o přílišnou koncentraci rozhodování ve stranickém vedení, zůstává otevřenou otázkou. Její zodpovězení však může být pro další vývoj SPD a Motoristů důležitější než samotné hledání viníků posledního volebního neúspěchu.


Zdroje: 1. Český statistický úřad – Počty kandidátů podle navrhujících stran ve volbách 2026⁠; 2. ČTK – SPD ztratila v komunálních volbách více než tři sta mandátů⁠; 3. iROZHLAS – Politolog Jan Hruška o ztrátě protestního potenciálu SPD a Motoristů⁠; 4. ČTK – Místopředseda SPD Radim Fiala o nutnosti povolební sebereflexe⁠