Česká republika rozjela největší modernizaci armády za desítky let. Kupuje F-35, Leopardy 2A8, bojová vozidla CV90, dělostřelectvo, protivzdušnou obranu a tisíce dronů. Jednotlivě lze pro většinu těchto akvizic najít vojenské argumenty. Problém může být v něčem jiném. Stát pořizuje techniku v systému, jehož rozhodovací cyklus se počítá na roky, zatímco skutečné bojiště se mění po měsících.

Ministerstvo obrany už samo připustilo, že dosavadní model, kdy se specifikace připravují několik let dopředu, je u rychle se vyvíjejících technologií neudržitelný. Technika totiž může do armády dorazit se zpožděním a už částečně zastaralá. Resort proto začíná prosazovat nákup omezeného množství vzorků a jejich praktické testování ještě před plnou akvizicí. To je správný krok. Otázkou ale je, zda přichází dost rychle a zda se stejná logika začne používat i při hodnocení velkých a mimořádně drahých projektů.

Ukrajina totiž neukázala pouze nástup dronů. Ukázala, že nové senzory, elektronický boj, umělá inteligence a permanentní průzkum mění hodnotu prakticky všech tradičních zbraňových systémů, od tanku přes dělo až po bojové letadlo.

F-35 i Leopard musí přežít bojiště roku 2035

Česká republika pořizuje 24 letounů F-35. První české stroje mají být vyrobeny v roce 2029, do České republiky mají přicházet od roku 2031 a plné operační schopnosti celé flotily se předpokládají v roce 2035. Dnes tedy rozhodujeme o jedné z nejdražších vojenských schopností pro válku, která může přijít téměř o deset let později.


Ukrajina přitom ukazuje, že protivník letiště nemusí jedním zásahem zničit. Stačí opakovaně narušovat jeho provoz, ničit energetiku, sklady, logistiku, radary nebo opravované části infrastruktury a nutit obránce spotřebovávat drahé prostředky protivzdušné obrany proti levnějším dronům. Pokud stát investuje obrovské prostředky do F-35, musí být součástí stejné schopnosti také rozptýlení, protidronová a protivzdušná ochrana, mobilní logistika, klamné cíle a schopnost rychle obnovit provoz letišť. Jinak může vlastnit špičkové letouny, jejichž skutečná použitelnost bude záviset na příliš malém počtu kritických míst.

Podobnou otázku otevírají tanky. Česko v první fázi pořizuje 44 bojových a velitelských Leopardů 2A8 za 32,76 miliardy korun včetně logistické podpory. Dalších 1,49 miliardy má stát česká úprava vozidel. První tanky mají přicházet od roku 2028 a celkově může česká armáda získat až 77 Leopardů různých verzí.

Leopard 2A8 patří mezi nejmodernější západní tanky. Otázkou ale není jen jeho dnešní kvalita. Jde také o jeho roli v roce 2030 nebo 2035. Ukrajina neprokázala, že tank skončil. Prokázala však, že samotný pancíř a kanón už nestačí. Obrněná vozidla se pohybují pod permanentním dohledem průzkumných dronů, mohou být rychle napadena FPV prostředky, minami nebo dělostřelectvem a jejich pohyb je sledován v rozsahu, který ještě před několika lety nebyl možný.

Tank budoucnosti proto musí být součástí širšího systému. Musí mít aktivní ochranu, elektronický boj, podporu vlastních dronů, propojení s dalšími senzory a stále pravděpodobněji také prostředky schopné levně ničit útočící bezpilotní prostředky. Jinak můžeme koupit nejlepší tank dneška a nasazovat jej na bojišti, které už bude vyžadovat něco jiného.

Dron objednaný dnes může být v roce 2028 jiná generace


Pokud stát objedná tisíce kusů techniky podle dnes definované specifikace a poslední série převezme za dva nebo tři roky, existuje riziko, že bude dostávat prostředek generace, která mezitím ztratila část své bojové hodnoty. U nákladního automobilu nemusí tři roky znamenat zásadní technologický rozdíl. U dronu mohou znamenat změnu navigace, spojení, ochrany proti rušení, senzorů, počítačového vidění i autonomního navádění.

Proto je mimořádně zajímavý ukrajinský model. Od března letošního roku se mají centrální nákupy dronů řídit podle skutečných dat z fronty. Osmdesát procent prostředků má směřovat do systémů, které bojovou účinnost již prokázaly, a dvacet procent do nových technologií určených k rychlému bojovému ověření.

Systém DOT-Chain Defence jde ještě dál. Jednotky si z dostupné nabídky samy vybírají prostředky, které potřebují. Za první rok fungování tímto systémem obdržely více než 1,2 milionu dronů a dalších prostředků a průměrná doba dodání skladového výrobku klesla na devět dní. Princip je brutálně jednoduchý. Prostředek, který v reálném boji nefunguje, nemá automaticky nárok na další objednávku.


Výrobce by musel být schopen v případě krize během krátké doby produkci násobně zvýšit. Současně by každých několik měsíců přicházela modernizovaná verze, kterou by armáda znovu ověřovala. Strategickou zásobou by pak nebyl jen sklad plný stárnoucí elektroniky. Byla by jí také výrobní kapacita schopná rychle vyrábět tu generaci systému, která je v daném okamžiku účinná.

Největším rizikem může být správná zbraň dodaná příliš pozdě

Česká armáda napravuje desetiletí zanedbaných investic. To je nutné. Velikost současných výdajů ale vyžaduje mimořádně tvrdou kontrolu toho, zda nakupované systémy odpovídají válce, která teprve přijde.

Ukrajina během několika let zásadně změnila význam dronů, elektronického boje, robotiky a digitálního velení. Umělá inteligence začíná přebírat rozpoznávání, sledování a terminální navádění na cíle. Pozemní roboty už nevozí jen munici, ale dostávají kulomety a výbušniny. Levné drony nutí protivníka hledat levnější způsoby protivzdušné obrany. To všechno mění i hodnotu tradičních systémů.


Důležité proto je i to, zda Česká republika získává dostatečně podrobnou zpětnou vazbu z ukrajinské války. Německo, Británie a další státy se snaží dostat přímo k bojovým datům a využít je při vývoji nové techniky. U Česka podobně hluboké veřejně potvrzené datové partnerství zatím vidět není. Bez skutečných dat přitom může armáda snadno plánovat budoucnost podle minulosti.

Ministerstvo obrany už samo uznává, že několikaleté vytváření specifikací je u některých technologií neudržitelné. Teď musí tuto správnou diagnózu převést do akvizičního systému. Česká armáda potřebuje F-35, tanky, dělostřelectvo, PVO, drony i robotiku. Nemůže ale předpokládat, že konfigurace vybraná dnes bude bez zásadních změn správná také za pět nebo deset let.

Největším rizikem českého přezbrojení proto nemusí být nedostatek peněz. Může jím být situace, kdy stát za desítky miliard koupí správnou zbraň podle požadavků dneška a dostane ji ve chvíli, kdy skutečná válka už bude vyžadovat něco jiného.



Zdroje: 1. Ministerstvo obrany ČR – F-35, otázky a odpovědi k pořízení 24 letounů⁠; 2. Ministerstvo obrany ČR – Otázky a odpovědi k pořízení tanků Leopard 2A8⁠; 3. Armáda pořizuje téměř tři tisíce dronů do roku 2028⁠; 4. Ministerstvo obrany Ukrajiny – Nákup dronů bude řízen podle skutečných dat z fronty⁠; 5. Ministerstvo obrany Ukrajiny – Přes DOT-Chain Defence bylo dodáno více než 1,2 milionu prostředků⁠; 6. Ministerstvo obrany Ukrajiny – 95 procent pořizovaných dronů pochází z ukrajinské výroby⁠; 7. CSIS – Technological Evolution on the Battlefield⁠